Česko-lužický věstník

Ročník XI

Číslo 12 / prosinec 2001

Jarmila Vrchotová-Pátová

Můj kraj

Ta země má

je píseň písní

a ten můj kraj

je melodie v ní.

Červánky západ krvavě třísní,

tisíce zpívá jich tisíce písní –

a mně ta nejhezčí

– pro mne jen zní.

Jak krajíc chleba jsi

vonný, můj kraji,

květy a stromy

tvojí jsou solí,

vždycky mě nasytí –

ukojí hlad,

a jako lačný,

jejž prázdnota bolí,

hltám ta sousta,

jež můžeš mi dát!

Jak krajíc chleba

a sklenici vína,

která mě opojí

– znám tě, můj kraji,

znám tě a cítím,

tvůj dotek mě blaží –

a zvedám tě k ústům,

číš mého kraje,

vím, že tvá vláha

horké rty svlaží! –

– A zase jsem dítě,

jež v písku si hraje,

– o léta mladší

slunce mi svítí,

– je můj ten celý

jasně modrý den,

cítím i větřík,

i vůně

dávných dob,

– jablko z tátovy ruky –

a všechno tak

jasné

a modré

jak len –

a všechno tak

čisté

a nikde –

nikde zlob,

– – vysoká klenba

v zlatobílém, chrámu,

zvuk varhan,

vůně kadidla

– a známý obraz

– kus domova

v omšelém rámu,

to všechno je

t e n k r á t,

to všechno jsem

já.

A psát,

psát vzpomínky,

jichž řada nekonečná,

psát život,

smrt,

až k branám Věčna

psát, –

o všem, co člověk je,

o všem, co měl kdy rád, –

a nikdo nemá práva

říci: Žil jsem kráse,

– než ten,

kdo krásu v rukou měl

– a ze slz usmívá se!

Vzpomínám

na zpovědnici tvých lesů,

na požehnání údolí i hor

a líbám štolu tvých silnic,

když srdce dokořán ti nesu

a ve tvém klidu hledám odpuštění.

Můj kraj má dávno hlavu skloněnou,

do svého klína tiše dřímá;

je noc

a ve vzpomínkách na něj bdím:

je Beránkem,

jenž hříchy světa snímá –

je sám –

však ten,

kdo věří –

s ním!

Mój kraj

Ta moja zemja

je pěseń pěsni

a tón mój kraj

je melodija w njej.

Njebjeska čerwjeń zerja zakrawja

tysacy znošuja tysacy spěwow –

a we nich ta najrjeńša

– za mnje jen klinči.

Kaž krajač chlěba sy,

wonješ, mój krajo,

kwětki a štomy

twoja su sel,

přeco mje nasyča –

pokoja hłód

a kaž lačnosć

jeje prózdnina boli,

srěbam te kapki

kiž móžeš mi dać!

Kaž krajač chlěba

a šklenicu wina,

kotrejž mje wopoja

– znaju će, krajo mój,

znaju će a čuju,

dótknjenje zboža –

a zběham će k wustam,

bóńk mojeho kraja,

wěm, zo twoja włoha

horcy ert powłóžni! –

– A zaso sym dźěćo,

kiž w pěsku so hrajka

– wo lěta młódše

słónco mi swěći,

– je mój tón cyły

jasny módry dźeń,

čuju tež wětřik,

a wónje

dawnych lět,

– jabłuko z nanowej´ ruki –

a wšitko tak

jasne

a módre

kaž len –

a wšitko tak

čiste

a nihdźe –

nihdźe złósć,

– – wysoki wobłuk

w złotoběłej cyrkwi,

zwuk pišćelow,

wóń kadźidła

– a znaty wobraz

– kusk domizny

w mochojtym wobłuku,

to wšitko je

t ó n k r ó ć,

to wšitko sym

ja.

A pisać,

pisać spomnjeća,

jich rjada je bjezkónčna,

pisać žiwjenje,

smjerć,

hač k wrotam Wěčna

pisać, –

wo wšěm, što čłowjek je,

wo wšěm, štož je měł hdy rad, –

a nichtó nima prawo

rjec: Sym był žiwy w krasy

– hač tón,

štó krasnosć w rukach je měł

– a ze sylzami směwa so!

Spominam

na zapowědźerjow twojich lěsow,

na požohnowanja dolinow a horow

a košu překopny zastup twojich drohow,

hdyž wutrobu ći wotewrjenu njesu

a w twojim měrje pytam wodaće.

Mój kraj ma dawno hłowu kłonjenu,

do swojeho klina ćicho drěma;

je nóc

a w spomnjećach na to wotućeny myslu:

je Borank,

kiž hrěchi swěta přewza –

je sam –

wšak tón,

štóž wěri –

z nim!

Z knihy básní Svému otci (1947) přeložil Ludwig Kola (2001). Báseň byla uvedena na koncertě lužickosrbské hudby pořádaný Sdružením přátel Lužice (prof. Vrchotovou-Pátovou) 20. listopadu.

Noviny

Z domova

Vzájemné návštěvy přinášejí výsledky

Zasedání předsednictva Domowiny 22. září se zúčastnili i poslanci Kopecký a Kohlíček. Jednali i o tématu samosprávy a školství a vzniku samostatného slovanského gymnázia v Budyšíně dle závěrů, na kterých se dohodli v Praze na setkání s ministrem školství Eduardem Zemanem a ministrem životního prostředí Milošem Kužvartem o dva dny dříve. Potom se odebrali do Parlamentu, kde hovořili s poslanci Vladimírem Laštůvkou (ČSSD), Waltrem Bartošem (ODS) a Jaromírem Kohlíčkem (KSČM). Ministerstvo školství poskytne Srbům stejné podmínky jako slovenským studentům, tedy ubytování a studium zdarma.

Další návštěva proběhla na okresním shromáždění ČSSD v Podsedicích u Litoměřic se setkal Jan Nuk a další zástupci Domowiny s místopředsedou vlády Miroslavem Grégrem a informoval ho o aktuálním dění. Grégr přednesl zdravici premiéra Zemana.

Do třetice přijal předseda vlády Miloš Zeman 23. října delegaci Domowiny pod vedením předsedy Jana Nuka to byli Křesćan Baumgärtel, Benedikt Dyrlich, Jurij Łušćanski a Milan Hrabal. Ve vřelém rozhovoru činovníci poděkovali za podporu, informovali Zemana o současné situaci, načež on slíbil, že se bude snažit, aby Německo nesnižovalo šestnáctimiliónový příspěvek a MŠMT upozornilo saské kolegy na lužickosrbskou problematiku. Dále bude usilovat o včlenění lužickosrbské kultury do česko-německých styků a zesílení česko-lužických styků. Spiritem agentem česko-lužických politických kontaktů je opět poslanec Robert Kopecký. (SN 21. 9., 24. 9., 8. 10. a 24. 10. 2001) rč

Demonstrace zrušena

Členové a sympatizanti se sešli 13. záři před německým velvyslanectvím, aby předali protestní dopis, pracovníci velvyslanectví převzetí odmítli. Poté se odebrali průvodem ke Goethovu ústavu, mezitím v ulici Tržiště uctili památku obětí teroristického útoku ve Spojených státech. Zástupci ředitelky Goethova ústavu byl předán další dopis, při příležitosti přijetí setrval v rozhovoru se zástupcem Richard Bígl, Hanuš Härtel a poslanec Robert Kopecký (ČSSD). Téhož dne byl předán otevřený dopis vládě ČR. Otevřené dopisy Poslanecké sněmovně a Senátu byly předány později. Prozatím jsme obdrželi diplomatickou odpověď ministra zahraničních věcí Jana Kavana a odpověď velvyslanectví SRN, kterou přetiskujeme v tomto čísle. mrak, rč

Změny ve vedení Sdružení přátel Lužice

Po úmrtí dlouholetého předsedy SdPL Zdeňka Boháče vyvstalo mnoho otázek kolem budoucnosti sdružení a žádná z nich dosud není zodpovězena. Jisté však je, že kupící se úkoly má kdo řešit. Na březnovém členském večeru byl potvrzen prozatímní výbor, zodpovědný za činnost a majetek. Členy byli zvoleni tito: Radek Čemák, Alena Heričová, Tomáš Kmječ, Jozef Mach, Radek Mikula, Miloš Schmidt později členství odmítl ze zdravotních důvodů. Stálý výbor byl oficiálně zvolen na květnové schůzce. Kromě členů prozatímního výboru a Tomáše Kmječe, jenž se vzdal členství, neboť byl převelen na Balkán, byli zvoleni Josef Ladra, Jarmila Vrchotová-Pátová a Miloslava Lorencová. Výbor ze svého středu vybral předsedu, jímž se stal ing. Josef Ladra ze Stavební fakulty ČVUT. rč

Tisková konference o Lužici

Spolek česko-lužický společně se Sdružením přátel Lužice při Společnosti Národního muzea pořádal 25. 9. 2001 v Lužickém semináři tiskovou konferenci. Moderoval Radek Mikula. Poslanec Saského zemského sněmu Heiko Kozel informoval přítomné členy i hosty o nynějších poměrech v lužickosrbském školství. O české podpoře v nynější tíživé situaci lužickosrbským školám mluvili poslanci Parlamentu ČR Robert Kopecký (ČSSD) a Jaromír Kohlíček (KSČM), kteří se osobně zúčastnili protestních akcí v Chrósćicích a pomáhali i při opravě budovy tamější školy. Básník Milan Hrabal vysvětlil význam varnsdorfské výzvy a ing. Tamara Wagnerová informovala o svých aktivitách na podporu lužickosrbských škol. Konference se zúčastnil ing. Radek Vogl a Eva Holečková za Slovanský výbor, redaktor zahraničního vysílání Českého rozhlasu Jaromír Marek, redaktor Haló novin Jindřich Hoření aj. Po živé diskusi podepsali účastníci výzvu České televizi, aby odvysílala (jí natočenou a už hotovou) reportáž o setkání ministra školství Zemana a ministra žívotního prostředí Kužvarta s lužickosrbskými představiteli J. Nukem, Bj. Cyžem a B. Pawlikec. V diskusi se pokračovalo ještě na ulici před seminářem, protože nynější majitel budovy (Centrum pro studium vysokého školství) nedovolí užívat Lužického semináře po 17. hodině. Jiří Mudra

Přednáška Richarda Bígla

Na večeru Sdružení přátel Lužice při Společnosti Národního muzea 23. 10. 2001 přednášel Mgr. Richard Bígl na téma Jazyk lužickosrbské lidové povídkářky Margity Heinrichowé. Zabýval se především slovní zásobou povídky Ta wońkotata nazyma. Při srovnávání slovní zásoby autorčiny se slovní zásobou obsaženou ve slovnících zjistil nejen určité rozdíly lexikální, ale i gramatické a stylistické zvláštnosti. Výsledky této práce, uznané za magisterskou, obohatí znalosti sorabistů o dolní lužické srbštině. - Po přednášce se probíraly spolkové věci. Předsedou Sdružení byl jednomyslně zvolen ing. Josef Ladra (narozený 1941), docent na Stavební fakultě ČVUT. I když není filolog, má velký zájem o slovanské jazyky (ovládá polštinu a srbocharvátštinu). V letech 1984-1989 se účastnil kurzů lužické srbštiny, pořádaných v Lužickém semináři tehdejší Sekcí pro studium lužickosrbské kultury, v nichž se naučil jazyku nejen pasivně, ale dovedl se i domluvit a samostatně se písemně vyjádřit. Dvakrát také účinkoval v pořadu k jubileu J. Kocha a k výročí J. Barta-Ćišinského v Národním muzeu. S vedoucími lužickosrbskými osobnostmi se seznámil při udělování Ceny Domowiny prof. J. Vrchotové-Pátové. Inž. Ladra potom promluvil o své představě činnosti Sdružení a o krocích ke spojení se Spolkem česko-lužickým. Jiří Mudra

Z Horní Lužice

Chrósčan zběžk 2001

Od 9. srpna do 3. září se rodiče dětí 5. ročníku chrósćické školy bránilili příkazu ministra školství dr. Matthiase Rößlera, aby posílali své děti do školy do Worklec. Obsadili třídu v chrósćické škole, v ní pak vyučovali žáky 5. třídy podle platných učebních osnov učitelé důchodci a též ti, kteří je učili předtím. Dále ve výuce pomáhali učitelům důchodcům vysokoškoláci, vědečtí pracovníci a umělci, např. Jurij Brězan. Žáky 5. tříd vítalo do školy potleskem každý den ráno mnoho Lužických Srbů a Němců a také domácích i zahraničních politiků. Mnozí z nich na školním dvoře promluvili. Demonstrace končila každý den modlitbou za lužickosrbský národ a zemi a duchovní písní Pane, tys Lužické Srby vodil a chránil. Od 4. září chodí chrósćičtí žáci do školy v Ralbicích do zvláštní třídy. R 2001/382 (J-a)

Vyjednávání pokračuje

Všechny tři frakce saského sněmu jsou nakloněny návrhům Domowiny. S takovým závěrem mohl odejít divák z veřejného slyšení, které se konalo v pátek 28. září v saském sněmu. SPD připraví návrh zákona umožňujícího přechod škol do lužickosrbské samosprávy při zajištění vysoké úrovně výuky a financování.

Okresní rada (krajna radźićelka) Andrea Fischerová (CDU) zveřejnila 18. října své návrhy k lužickosrbským školám. Plánuje ustavení jediné lužickosrbské střední školy se dvěma pobočkami. Jestli se Srbům podaří získat školy do samosprávy, bude státní škola, tentokrát bez poboček, fungovat jako státní alternativa. Chrósćická škola již Fischerové ani nestála za zmínku. Domowina její návrhy rázně odmítla. (SN 21. 9., 28. 9. a 19. 10. 2001) rč

Profesorka Karlovy univerzity PhDr. Jarmila Vrchotová-Pátová, CSc., byla vyznamenána Cenou Domowiny.

Významná česká pěvkyně a hudební pedagožka prof. dr. Jarmila Vrchotová-Pátová (narozená 29. 5. 1925 v Praze) se po celý život zabývala lužickosrbskou hudbou. Na žádném jejím koncertě, ať ve vlasti, v Lužici nebo v cizině nechyběla lužickosrbská píseň nebo árie. Rovněž jako pedagožka popularizovala vždy lužickosrbskou hudbu i dějiny a získávala pro ni mladší generaci. Tak např. před pěti lety dala české studentce podnět k diplomové práci na téma 33 národní písně Bjarnata Krawce a diplomantku dovedla k jejímu úspěšnému zakončení. Lužickosrbští mistři minulosti i přítomnosti nejsou jen nějaká zvláštnost v rámci slovanských národů nebo střední Evropy, ale jsou rovnocennou součástí světové hudby, hodnotila v rozhlasovém interviewu.

„Hledáme-li u Pátů kořeny lásky k Slovanům, najdeme je u nejmenšího národa, u Lužických Srbů,“ praví dr. Jiří Podařil v předmluvě k básnické sbírce J. Vrchotové-Pátové Vyprávěnko o domovu z roku 1986. Lásku k Lužickým Srbům zdědila od otce Františka a strýce Josefa Pátů, kteří v době mezi světovými válkami usilovali o vzájemné styky mezi Lužickými Srby a Čechy, a tak se zapsali do našich dějin. Vydali mnoho knih o dějinách a kultuře Lužických Srbů a zároveň jim se máme co děkovat za založení sorabistické katedry na Karlově univerzitě v Praze. Oba byli od německých fašistů v roce 1942 popraveni.

Protože byla J. Pátová politicky nespolehlivá, nesměla studovat na univerzitě, a vzdělala se soukromě. Politicky angažovaná, zúčastnila se aktivně i Pražského povstání v roce 1945.

Lužické Srby a jejich zpěv poznala už jako děvče na sokolském sletu v Praze. Od té doby jí pevně utkvěly v paměti písně Hanka budź wjesoła a Dobry wječor, maćerka.

Prof. Pátová-Vrchotová, která nedávno oslavila 75. narozeniny, nahrála na 200 titulů naší vokální hudby na rozhlasové pásky. Spjata byla zejména s dílem Bjarnata Krawce, s nímž se ovšem znala i osobně. Zazpívala leckterou premiéru jeho písní. Na jeho počest organizovala a uspořádala některé koncerty, zejména k jubileím lužickosrbského skladatele v Praze, Plzni aj. Stála i při kolébce prvního lužickosrbského rozhlasového koncertu brzy po válce. Na něm zazpívala s velkým orchestrem pod taktovkou Adolfa Fritze Gruhla píseň Ach spominaj na mnje. „Byl to pro mne mimořádný zážitek, nikdy na něj nezapomenu,“ ráda vzpomíná ještě po mnoha letech.

Iniciátorem prvních jejích koncertů v Lužici byl dr. Jan Cyž, který ji poznal v Praze. „Od té doby jsme oba často jezdili do Lužice koncertovat a nahrávat,“ připomněla.

Na klavíru ji výborně doprovázel věrný spolupracovník její muž dr. Ladislav Vrchota, který nedávno zemřel.

Nejrozmanitějším způsobem podporovala rodina Vrchotových Lužické Srby, leckterou událostí nás překvapili. Na zahájení Všeslovanského sjezdu 18. května 1998 v Praze např. 73letá umělkyně zazpívala tři čísla z 33 národních písní Bjarnata Krawce, domnívajíc se, že na tak důležitém shromáždění by lužickosrbský zpěv neměl chybět.

V nejbližší době má vyjít soubor lužickosrbských písní na CD, o což se interpretka snaží, litujíc zároveň, že je novější lužickosrbská hudba v Česku tak málo známa. „Snažili jsme se s manželem s láskou dál rozvíjet tradici rodiny Pátových na hudebním poli a tím Lužickým Srbům pomáhat,“ vyjádřila se v rozhlasovém interviewu. Za mnohaleté úsilí byla umělkyně už dříve vyznamenána čestným odznakem Domowiny. Po celý život je členkou Sdružení přátel Lužice, které založil její otec a strýc, publikovala i ve spolkovém časopisu.

Navrhujeme propůjčit Myto Domowiny roku 2001 prof. dr. Jarmile Vrchotové-Pátové, CSc., z Prahy za celoživotní umělecké působení, jež bylo věnováno (nesčetné koncerty s lužickosrbskými písněmi, přednášky, články o dějinách a kultuře) - Lužickým Srbům.

Jurij Łušćanski, předsyda

sekcije literatura a wuměłstwo Maćicy Serbskeje a referent

za zjawnostne dźěło Domowiny

Myto Domowiny dále dostali:

Jakub Brankačk, zástupce ředitele v. v. Lužickosrbského gymnázia v Budyšíně, který byl po šest let předsedou Domowiny;

Manfred Laduš, od r. 1965 kulturní redaktor Serbských nowin, publicista;

Marija Lubnina ze střední Lužice, obětavá a úspěšná pracovnice v domowinské župě H. Zejlera a ve Wojerecích i v projektu WITAJ. V Domowině pracuje 56 let;

dr. Lotar Balko, historik umění, zejména lidového, autor několika vědeckých děl.

Čestným odznakem Domowiny byli vyznamenáni:

Měrćin Weclich z Pančic-Kukowa, zpěvák a skladatel;

Marka Maćijowa, nakladatelská lektorka, za práci ve Svazu lužickosrbských umělců;

Měto Benada, hospodářský vedoucí v SLA za práci ve Svazu lužickosrbských umělsců;

Lenka Čechowa z Wojerec, Anni Šomberowa z Dešna a Gisela Huglerowa z Lěšće za dobrou a obětavou práci v domowinských skupinách.

Myto Domowiny (skládá se z diplomu, stříbrného odznaku a peněžité částky; kromě Lužických Srbů každého roku je jím poctěn jeden cizinec) i čestne znamješko Domowiny se uděluje každý rok v sobotu po 13. 10. Toho dne v roce 1912 byla Domowina založena, a počítá se tak i k nejstarším spolkům evropských národních skupin, které nemají svou mateřskou zemi.

Přeložil J-a

Prof. Jarmila-Vrchotová Pátová, dlouholetá popularizátorka lužickosrbské hudby, na snímku s předsedou Maćice serbské dr. Měrćinem Völkelem (fotografie SN 15. 10.).

fotografie – Pátová (SN 15. 10.)

Video x

V Serbské kulturní informaciji byla 19. září otevřena ojedinělá výstava lužickosrbské výtvarnice Měrky Meškankec. Výstava nazvaná x-wideo spočívala ve čtyřech televizorech na k tomuto účelu zhotovených podstavcích. Jimi byly promítány čtyři krátké filmy se zvukovým doprovodem. Stařenka čtoucí noviny. Kapající kohoutek v bytě, kde na pozadí zaznívají zvuky z života rodiny. Vážka zaplétající se do pavoučí sítě. Zimní imprese probíhající z perspektivy ve výše nohou. Tyto scény byly přijaty s velkým zájmem. Měrka Meškankec se narodila roku 1968 v Drážďanech a nyní je studentkou umění v Berlíně. Svojí tvorbou přibližuje Srby světovým trendům. (SN 20. 9. a 5. 10. 2001) rč

Měrka Meškankec, fotografie SN 20. 9.

fotografie – Měrka Meškankec (SN 20. 9.)

Leoš Šatava upozorňuje na upadající znalost češtiny a polštiny v mladší generaci Srbů. Tato ztěžuje recepci sousedních kultur. Zapomíná se i na silné kulturní vazby přítomné po dlouhá staletí. (SN 27. 9. 2001) rč

Jan Bart pokračuje v přednáškovém cyklu o projektu Witaj. Například 27. září přednášel ve Wulké Dubrawě. Nestává se, že by z přednášky odcházeli stejní zatvrzelci, jací přišli. (SN 28. 9. 2001) rč

O zachování dosavadního spolkového příspěvku (16 mil. hřiven, tj. DEM) Załožbě bojují poslanci Spolkového sněmu Lothar Mark a BarbaraWittigová (oba SPD), oba Němci. Udržet dosavadní výši příspěvku podporuje také saský ministr prof. dr. Hans Joachim Meyer (CDU), prof. dr. Peter Porsch, předseda frakce PDS v Saském zemském sněmu aj. (SN 28. 9. 2001) J-a

Mateřská škola WITAJ v Malešecích byla založena 1. 10. 2000. Zpočátku měla 8, nyní má už 28 dětí. Svoudobrou parací získaly učitelky pro program WITAJ řadu rodičů.Školka už má 9 dívčích lužickosrbských evangelických krojů. Na ptačí svatbu přibudou ještě obleky pro nevěstu, ženicha a družbu. S programy převážně lužickosrbskými děti blahopřejí vesničanům k jubileím a vystupují na různých slavnostech v Malešecích a okolí. (PB 2001 now.) J-a

Při příležitosti 50. výročí Školy Jakuba Barta-Ćišinského v Pančicích-Kukowě byla v Lipju odhalena jeho bysta. (SN 4. 10. 2001) rč

Lužickosrbská kultura potřebuje podporu

Kulturní senát Saska, jenž je poradcem vlády a zemského sněmu, předložil nedávno svou první zprávu. Jsou v ní zakotveny i kulturněpolitické lužickosrbské věci. Uvádíme příslušná místa.

Saský kulturní senát žádá - odvolávaje se také na evropské konvence o ochraně národních menšin -, aby vláda Svobodného státu Saska společně se zemí Braniborskem a se Spolkovou republikou v budoucnu dál zabezpečily dostatečné vybavení Nadace pro lužickosrbský národ (Załožba za serbski lud) peněžními prostředky.

Lužickosrbská kultura je podle ústavy součást kultury Svobodného státu Saska. Náleží k bohatství země a těší se její neomezené podpoře. Ustanovení platná pro saskou kulturu se týkají i na kultury lužickosrbské.

Přitom je jako kultura malého národa ve srovnání s kulturou německé většiny ve své podstatě ohrožena. Především se to týká veškerého profesionálního kulturního působení, které je od konce druhé světové války institucionalizované. Jednotlivé instituce podporuje peněžně Załožba za serbski lud. Vydržovateli Załoby jsou Spolková republika, Svobodný stát Sasko a Země Braniborsko. Následkem silného krácení prostředků jsou instituce jako Lužickosrbský lidový ansámbl, Německo-srbské lidové divadlo v Budyšíně, Lužickosrbský institut jako sorabistický výzkumný ústav s mezinárodním renomé a Lidové nakladatelství Domowina natolik personálně omezovány, že mohou sotva ještě pracovat. To znamená, že budou nenahraditelně zrušeny, jestliže jim budou dotace ještě dále zkráceny. Protože všechny lužickosrbské instituce jsou unikátní, ztratila by se s nimi podstatná součást kulturního dědictví lužickosrbského národa. (SN 19. 10. 2001) J-a

Do Budyšína přijela 23. října delegace expertů Evropské rady, jež hodlá zkoumat dodržování Charty regionálních a menšinových jazyků. Pro začátek upozornili na nedostatky ve školství a rozpor mezi zákony a jejich realizací. Jako příklad uvedli, že lužická srbština je sice druhým úředním jazykem, znalost srbštiny ale není podmínkou přijetí úředníka. (SN 24. 10. 2001) rč

Z Dolní Lužice

Poslední měsíce Rogowa?

Lužická uhelná společnost LAUBAG zdárně pokračuje v plánech na přesidlování lužických obcí. Dokončuje stěhování obce Gižkojcy, sídliště pro obyvatele Rogowa se může začít stavět na jaře. Zuby uhlíchtivého koncernu prý neobrousí ani iniciativa švédských opozičních poslanců, aby majitelka LAUBAGu švédská společnost Vattenfall postupovala při vytěžování podle domácích měřítek. Poslankyně Zelených Eva Larssonová dokonce žádá uzavření dolu Janšojcy, který má obec Rogow pohltit. (SN 5. a 16. 10. 2001) rč

Schuster v Lužici

Na návštěvu Lužice a Saska přijel slovenský prezident Rudolf Schuster. Ve Wětošowě uctil památku slavného renezančního myslitele a básníka Lužického Srba Jana Boka-Bocatia (1569-1621), kterého svého času ctil i císař Rudolf II.. Za své zásluhy tento skalní evangelík získal titul starosty města Košic. Schuster o Bokovi již v minulosti psal a napsal o něm i rozhlasovou hru. (SN 11. a 12. 10. 2001) rč

fotografie –Schuster (11. 10, 12. 10 Předźeńak)

Den slavistů SRN

30. 9. - 3. 10. 2001 se konal v Postupimi Źeń slawistow Nimskeje. Nebyla to událost mimořádná, protože takové podniky se konají po několika letech běžně. Příslušníci univerzit - akademičtí učitelé a vysokoškoláci - někdejší slavisté a laičtí zájemci se setkávají na různých místech, aby prohlubovali své vzdělání a aby se zabývali speciálními problémy a otázkami slavistiky.

Letos pak byla témata přednášek a referátů hodně odborná, zejména první den, v pondělí 1. 10., takže občas bylo pro mimouniverzitní hosty obtížné sledovat výklady přednášejících a jejich argumentaci. Přednášky a jejich účastníci byli tradičně rozděleni do dvou skupin: na jazykovědu a na literární vědu / dějiny kultury; ale i odborné didaktice bylo věnováno náležité místo.

Mezi jednotlivými sekcemi, tematicky uspořádanými, byla jedna z hodně širokým záběrem. Mám na mysli sekci sorabistiky, jež druhého dne zabrala dokonce celé odpoledne. Sedm referentů z blízka i z daleka (prof. Kosta z Postupimi, prof. Marti ze Saarbrückenu, dr. Madlena Norbergowa z Postupimi, dr. Christiane Piniekowa, prof. Scholze-Šołta z Bdyšína, prof. Walter Wenzel z Lipska a dr. Sonja Wölkowa z Budyšína) přednášeli o svých nejnovějších výzkumech v oblasti slovesného vidu, o purizmu cizí ruky v textech Mata Kosyka, o vztahu mezi mluveným a psaným projevem v dolní lužické srbštině, o vzájemných vlivech v hornolužické a dolnolužické literatuře, o postavení Dolních Lužických Srbů po politickém převratu, o dolnolužickosrbských příjmeních označujících povolání a o frazeologii v novém slovníku dolní lužické srbštiny od Manfreda Starosty. Zkrátka celý podnik za moderování prof. Kosty a Scholze-Šołty stál ve znamení Dolnolužických Srbů. A to je dobře protože lužickosrbský jazyk a kultura - zejména v Lužici Dolní - je odedávna sirotkem mezi slovanskými jazyky. -

Jak to dnes vypadá, viděli jsme také na počtu účastníků. Z přibližného počtu 250 posluchačů našla jich cestu na sorabistické přednášky a diskuse jen desetina, a z nich bylo asi polovina Lužických Srbů a srbofilů. - Četné přednášky s lužickosrbskou - lépe řečeno dolnolužickou - tematikou však byly politicky zabarvené. Vedoucí politikové a univerzitní instance v Postupimi jsou zajedno v tom, že by se nepočetné lužickosrbské oddělení pro další vzdělávání (v jazyce a literatuře) dolnolužických pedagogů mělo zrušit. Úkol Postupimě musí v budoucnu převzít Lipsko, i když na to není připraveno a potřebné podmínky pro to nemá, nehledě na delší vzdálenost od Dolní Lužice - ve smyslu prostorovém i psychologickém.

Sorabistická konference v Postupimi tak byla i vyjádřením protestu proti těm, kteří jednou rukou dávají a druhou zase berou. Měto Pernak (přeložil J-a)

Letošní Cenu Ćišinského obdržel Manfred Starosta za vynikající gramatické dílo (Dolnoserbsko-nimski słownik, 1999). Spěchowanske myto získal Dolnoserbsky dźěćacy ansambl. (SN 22. 10. 2001) rč

Z ciziny

V korutanském Osolji se konal 12. evropský kongres etnických skupin. Řečníci označili za nejdůležitější úkol učení jazyka. Ředitel Ústavu etnických menšin, který kongres pořádal, Romedio Arquint varoval před nebezpečím uzavírání se do sebe. Bylo kritizováno vytěsňování slovinštiny z veřejného života. Naproti tomu Jörg Freundschlag ze strany Svobodných (FPÖ) řekl, že slovinští studenti mají nejlepší podmínky a němečtí studenti jsou tak v nevýhodě. (SN 10. 10. 2001) rč

Knihy

Lesklé kameny ve starém zdivu

Sborníček vydaný Městskou knihovnou ve Varnsdorfě r. 2000 u příležitosti čtvrtého Svátku lužickosrbské poezie 27. 10. 2000 vybral, sestavil a přeložil Milan Hrabal. Ten napsal i úvod a medailónky autorů. Každý svátek lužickosrbské poezie (koná se každý rok) je věnován některému básníkovi, tentokrát Janu Wałtarovi. (1860-1921), Němci, který se naučil srbštině a působil pak 36 let jako lužickosrbský farář v Łazu, Wóslinku a Njeswačidłe. Psal básně (sbírku Za dušu a wutrobu), vyjadřující oddanost lužickosrbskému národu, i prózu. Jeho báseň Najrjeńše (končící slokou A najrjeńše? Śto ha sebi / měwam za najrjeńšu česć? / Słužić, serbstwo moje, tebi, / z tobu zbože - bědy njesć!) přeložili jednotliví básníci do svých jazyků: Měto Pernak (do dolní lužické srbštiny), Bohdan Urbankowski (do polštiny), Michal Dzúrik (do slovenštiny) a Milan Hrabal (do češtiny). Všechny překlady vystihují Wałtarovu ideu a formálně se mu přibližují, jen metafora v posledních dvou verších slovenského překladu z rázu básně poněkud vybočuje. V duchu Wałtarových veršů pak vytvořili původní dílka tito básníci: Beata Nastickec, Ivo Harák, Hana Wićazowa, Michal Dzúrik, Peter Huckauf, Gisela Kraftová, Bohdan Urbankowski, Benedikt Dyrlich, Měrana Cušcyna, Milan Hrabal, báseň Andrease Henniga je možno zařadit spíš k intimní lyrice. Všechny jinojazyčné básně přeložil do češtiny Milan Hrabal. Domnívám se však, že báseň Michala Dzúrika překládat nebylo třeba. Přece každý jen trochu gramotný Čech rozumí slovenskému textu.

Sborníček je vkusně uspořádán, vybaven 24 fotografiemi, pečlivě vytištěn (jen dvě tiskové chyby jsem našel na s. 6: ranný, národností (místo správného raný, národnostní). Knížka nás opět přesvědčuje, jak vynikající práci koná varnsdorfská knihovna a Milan Hrabal ve spolupráci s Kruhem lužickosrbských umělců. J-a

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mały katechizm a Sydom pokutnych psalmow

vyšly právě v nakladatelství LND. Mały katechizm, přeložený 1595 v Hodźijíi je první tištěná kniha v horní lužic ké srbštině. Sydom pokutnych psalmow je druhá tištěná (1627) kniha v hroní lužické srbštině, byla přeložena v Poršicích. Obě díla se stala základem pro evangelickou variantu spisovné hornolužické srbštiny. Obě díla připravil k novému, kritickému vydání a jejich jazyk důkladně rozebral prof. Hinc Šewc, bývalý ředitel Institutu sorabistiky na Univerzitě v Lipsku, který nyní bydlí ve svém rodišti v Poršicích. (PB 2001 now.) J-a

Praktické styky s Lužicí Očima Františka Vydry

Na stránkách ČLV se již psalo o stycích malé obce Nová Ves u Chrastavy s hornolužickou vesnicí Njebjelčicy. Tato spolupráce nadále pokračuje. Starostové obou vesnic se již dobře znají a při vzájemných návštěvách je čemu se učit.

V polovině září 2001 se zde opět konal mezinárodní dětský turnaj fotbalových mužstev z České republiky, z Horní Lužice a z Polské republiky (Działoszyn u Bogatynie)..

25. října byla z iniciativy obecního úřadu v téže obci uspořádána mezinárodní přehlídka dětských školních pěveckých souborů. Dopoledne si děti ze zahraničních souborů prohlédly botanickou zahradu v Liberci a prošly se středem krajského města. Po obědě se konal na sále novoveského hostince U Kořínků pestrý program. Mezi sedmi soubory bylo vystoupení dětí ze Srbské základní školy ve Worklecích, kterou navštěvují i děti z Njebjelčic, daleko nejlepší a zaplněný sál jejich program po zásluze odměnil dlouhotrvajícím potleskem. Vystoupilo 42 dětí a s nimi zde bylo několik učitelek i paní ředitelka Försterová. Byl přítomen i její manžel Jandytar Hajnk (Förster), který je autorem hudby k dětské zpěvohře Hojsa heja, wjesoła reja. Žáci převlečení za pohádkové bytosti (Krabat, Pumpot, polednice, bludičky aj.) předvedli skutečně dobře nacvičené vystoupení. Hudba i zpěvy se pouštěly z cédéčka, které si školní soubor nahrál v Ústí nad Labem díky dalšímu upřímnému příteli Srbů p. J. Benešovi. Každý účastník dostal na památku brožuru v lužické srbštině (a v polštině) s informacemi o severních Čechách.

Pomáhal jsem s přípravou akce jako tlumočník a byl jsem upřímně rád, že iniciativa ke vzájemným stykům vzešla od obecního úřadu.

Nechci rozhodně význam těchto akcí zveličovat a přeceňovat. Píšu o tom především proto, že se upřímně domnívám, že takovéto akce jsou tou pravou formou naší pomoci Lužickým Srbům. Oficiální výstavy, projevy zástupců veřejnosti - to všechno nesporně má svůj význam, ale právě akce, kde se dostanou lužickosrbské a české (a dokonce i polské v této příhraniční oblasti) děti do přímého styku, by mohly být do budoucna faktorem, který by oddálil ten přibližující se zánik nejmenšího slovanského národa. Nebudu samozřejmě zastírat fakt, že tu je překážkou jazyková bariéra. A dorozumívat se německy nepovažuji rozhodně při podobných setkáních za vhodné. Vzájemné dopisování, navazování osobních přátelství, návštěvy v rodinách, popř. prázdninový pobyt - to všechno by bylo velmi užitečné. Méně oficialit, více osobních styků. (Mezi učitelkami z Worklec byla i p. Madlena Nasticcyna, která jezdí dvakrát týdně z Worklec do Žitavy do kurzu češtiny. Češtině tam vyučuje Ruska (?).

Odjinud

Hync Rychtaŕ, Je najwjetši čas na purizm

Serbska šula 2001 s. 100-102

„Každý jazyk na světě, a tedy horní i dolní lužická srbština a jejich nářečí, má vedle obecných rysů, příznaků a funkcí své charakteristické vlastnosti, své typické zvláštnosti a svérázné jevy, které ji činí jedinečnou a nezaměnitelnou, které vytvářejí takřka její »duši«. To se týká kromě jiného především její zvukové stránky, jejího stavebního materiálu. Protože jazyk je v první řadě jev akustický.“ Dále Hync Rychtaŕ upozorňuje, že právě specifická, svérázná zvuková stránka horní lužické srbštiny je silně ohrožena, nyní víc než kdykoliv dříve. Staletým stykem s němčinou a nyní téměř úplnou dvojjazyčností Lužických Srbů je vliv němčiny všudypřítomný a převládající. Tím víc by Srbové měli usilovat o správnost a čistotu své mateřštiny. To v některých složkách jazyka i činí, ale takřka žádnou pozornost nevěnují artikulaci hlásek, tedy výslovnosti. A právě v této rovině lze pozorovat silný vliv němčiny v oficiálních projevech (při vystoupení pěveckých sborů, při přednáškách, v rozhlasu). H. Rychtaŕ upozorňuje na nesprávnou výslovnost např. v těchto jevech:

r může být ve spisovných projevech jazyčné (jako české) nebo čípkové (jako francouzské)

k, p, t se vyslovuje (na rozdíl od němčiny) bez přídechu

ł, w je bilabiální (retoretné), nikoliv labiodentální (retozubné) jako v němčině

y rty jsou v neutrální poloze (ne zaokrouhlené jako německé ü), lehce otevřené, jazyk leží uvolněný ve spodní části čelisti

změkčené souhlásky b, p, m, n, r, f, w před samohláskami a, e, o, ó, u se označují

v písmě následným j, tedy bj, pj, mj, nj, rj, fj, wj. Toto j však neznamená zvuk j

jako ve slovech jama, haj ap., ale označuje měkkost předcházející souhlásky.

Fonetický přepis [p^jata, lub^je, sym^jo, mor^jo, strow^ju]. Důkazem toho, že se takto

odedávna vyslovuje, jsou staré tisky prvních překladů náboženských textů.

Každý, kdo chce správně lužickosrbsky mluvit, by si měl Rychtaŕův článek přečíst. Výklad nás zároveň přesvědčuje, jak nepostradatelná je ortoepická příručka lužické srbštiny. (Vždyť jediné poučení o výslovnosti je obsaženo v mluvnici:Hinc Šewc-Schuster, Gramatika hornjoserbskeje rěče I, Budyšin 1984.) J-a

Mercator Media Newsletter Issue 9

Díky našemu zapojení do projektu Mercator Media (University of Wales, Aberystwyth), který sleduje sdělovací prostředky v málo užívaných evropských jazycích, jsme obdrželi 9. číslo zpravodaje projektu Mercator Media Newsletter, z něhož přebíráme aktuální informace. Styčné a internetové adresy jsou k disposici v redakci.

*5. číslo výročního tisku projektu Mercator Media s názvem Mercator Media Forum se věnuje např. diskusi kolem nového soukromého televizního kanálu v bretonštině TV Breizh, jazykové diskriminaci na internetových forech, vývoji fríské multimediální webové presentace, novému italskému zákonu o menšinách a jeho vlivu na sdělovací prostředky, nebo gaelskému vysílání. Časopis lze objednat na adrese press@press.wales.ac.uk.

*Internetové stránky velšské ediční instituce Welsh Books Council na adrese www.cllc.org.uk informují o poskytovaných službách, o knižním trhu ve Walesu včetně seznamu bestsellerů. Informace o nových knihách přináší také stránka www.gwales.com.

*Mercator Media zahájil výzkumný projekt zaměřený na možnost vydávání deníku ve velštině; jde o 0,5 milionu lidí. Velšsky sice vysílá rozhlas a televise, ale denní tisk tu nevycházel nikdy, v současnosti existují jen dva týdeníky. Přitom existují v Evropě menší jazykové skupiny, které deníky mají – ať již dotované nebo komerční (Švédové ve Finsku např. úspěšně udržují deset deníků, z nichž některé jsou lokální a některé regionální nebo celostátní).

*Od dubna 2002 bude irský týdeník Lá, vydávaný v gaelštině, vycházet jako deník od pondělka do pátku.

Připravila Z. Sklenářová

Timo Meškank, Lužičtí Srbové a jejich osobnosti

Praha a osobnosti národnostních menšin (Komise Rady hlavního města Prahy pro oblast národnostních menšin na území hl. m. Prahy, Praha 2000), s. 221-230

PhDr. T. Meškank, vědecký pracovník Institutu pro sorabistiku na univerzitě v Lipsku, v krátkém úvodu nastiňuje vývoj lužickosrbského národa od počátku po současnost. V další části výkladu si všímá významu Prahy pro intelektuální, politický a společenský život Lužických Srbů jak v období od středověku do konce 19. stol., tak ve 20. stol., kdy vztahy česko-lužickosrbské dosáhly institualizováním vzájemných styků nové kvality. Článek končí medailónky 12 význačných Lužických Srbů, činností spjatých s Prahou. – Článek dává čtenáři dobré poučení o vztazích československo – lužickosrbských. Vysvítá z něho, že tyto velice plodné styky tvoří nedílnou součást celkového působení ostatních 10 národnostních menšin na území hlavního města. J-a

Sokołske listy č. 5

otiskují dopis, jímž se obrátilo předsednictvo Lužickosrbského Sokola na Českou obec sokolskou s prosbou o podporu Lužických Srbů v zápase o zachování lužickosrbských škol. - M. Krawc podává zprávu o vzácném dokumentu, který našel Gerat Hendrich v garáži Domowiny na dvoře Lužickosrbského domu v Budyšíně. Je to několik krátkých filmových záběrůz cvičení lužickosrbských Sokolů na všesokolském sletě v Praze 1932. Film byl nalezen nedávno, takže se nedostal do snímku o lužickosrbské, Sokole, natočeném r. 1990 SFS. – Dále najdeme zprávu o barevné obrazové knize (vydané v Bydhošti v Polsku) o 11. sletu polského Sokola a o 13. všesokolském sletu v Praze – oba se konaly r. 2000. – Časopis otiskuje i pozdrav čestnému starostovi Lužickosrbského Sokola Juriji Frenclovi. Dokumentární hodnotu má vzpomínkový článek jubilantův Mój puć do Sokoła. - Potěšující je zpráva, že Jan Hrjehor přepracoval sportovní terminologii (poslední vyšla v r. 1964). V nejbližší době bude vydána tiskem. - O změnách v terminologii pro kopanou píše zajímavý článek (s četnými ukázkami) M. Krawc. (SN 5. 10. 2001) J-a

Serbske nowiny

Jan Nuk upozorňuje 4. října na značnou izolovanost Dolních Srbů od jejich soukmenovců v Horní Lužici. Dolnolužičtí Srbové mají slabé národní povědomí, což dokazuje na příkladech. Je třeba vytvořit družební vztahy mezi obcemi Horní a Dolní Lužice a mezi mládeží, pobočky Serbského šulského towarstwa při každé škole a německy psaný oběžník k lužickosrbským problémům.

V dalším článku 11. října píše o budoucnosti lužickosrbského školství. Saské ministerstvo kultu je pro variantu jedné střediskové školy se dvěma pobočkami. Ty by ovšem podle Nuka jako pobočky neměly záruku trvalé existence. Kdyby se postupovalo dále podle současných měřítek, brzy by byly zrušeny i školy v Radworu a Budyšíně. Spolková vláda nyní navrhuje řešení podle modelu dánské menšiny, kde by Lužičtí Srbové dostali školy do samosprávy a s nimi i kulturní a vzdělávací autonomii. Mohli by sami vytvářet koncepty výuky. V ideálním případě by mohla vzniknout i lužickosrbská odborná škola. Převzetí škol do samosprávy vyžaduje pochopitelně velkou odpovědnost, uzavírá Nuk. rč

Týden

V říjnovém čísle ČLV nebyl zmíněn fundovaný příspěvek časopisu Týden. Novinář Michal Petrov neváhal požádat o informace členy SČL Radka Čermáka a následně Jiřího Mudru. Snad jako jediný nepřebral nekriticky cizí stanoviska. rč

Svědectví

Vážený pan

Hanuš Härtel

Spolek česko-lužický

V Praze dne 25.10.2001

Věc: Školy lužickosrbské menšiny v Sasku - Týká se uzavření 5. třídy v Chrosčicích

Odvoláváme se na: Váš dopis z 13. září 2001

Vážený pane Härtele,

velmi pěkně Vám děkuji za Váš dopis ohledně problému lužickosrbské školy v Chrosčicích. V odpovědi na Váš dopis si dovolím vylíčit Vám přesný stav věci, který v českých médiích, o nichž se zmiňujete, nebyl bohužel vždy korektně představen.

Podle informací saského Ministerstva školství a kultury se dají zaznamenat následující fakta: pro oblast základního školství platí v prvé řadě, že se svobodný stát Sasko snaží dostát skutečnosti, že je v prvních čtyřech letech školní docházky zvláště důležité naučit se vlastní jazyk. Z toho důvodu zde neexistuje žádný potřebný nejnižší limit pro počet žáků. K tomu přistupuje dále to, že kriterium pro dělení tříd, tj. počet žáků, kdy se třída rozdělí na dvě, je pro lužickosrbské školy stanoveno na 25. To znamená, že zde mohou být vytvářeny menší třídy než na běžných školách, kde je toto kriterium stanoveno na 33.

Dalším školním stupněm v Sasku je gymnázium a střední škola. U dotyčné školy v Chrosčicích se jedná o střední školu. V těchto školách jsou sloučeny obě školní větve, základní škola (do 9. třídy) a reálná škola (do 10. třídy). Aby však byla umožněna obě školní zakončení, musejí mít střední školy v každém ročníku alespoň dvě třídy po 20 žácích. To platí jak pro běžné, tak i pro lužickosrbské školy. U dotyčné střední školy v Chrosčicích nemohl být tento předpoklad s pouhými 17 žáky splněn. Je však hodno pozornosti, že v blízkém okolí, tj. v maximální vzdálenosti 7 km, jsou na výběr další tři střední školy. Jedna z nich je čistě lužickosrbská střední škola, obě ostatní jsou smíšené, poskytují však rovněž možnost čistě lužickosrbského vyučování až do školního zakončení.

Po rozhovorech s rodiči postižených žáků a žaček bylo ze strany saské státní vlády nabídnuto, aby byla tato 5. třída s pouhými 17 žáky zachována jako samostatná třída na střední škole v Ralbitzu. Věřím, že tento výklad jasně ukazuje, že se v žádném případě nedá mluvit o diskriminaci lužickosrbské menšiny v Německu a že zemské vlády v Sasku a Braniborsku stejně jako spolková vláda velkorysým finančním vybavováním Nadace pro lužickosrbský lid dostatečně plní své závazky na ochranu menšin.

S přátelskými pozdravy

z pověření

Petra Dachtler

vedoucí tiskového oddělení

Zápisník

Předplatné pro rok 2002

Vážení čtenáři!

Předplatné pro rok 2002 bude činit 150 Kč pro tuzemce, 350 Kč (nebo 10 €) pro zahraniční předplatitele. Příspěvky pro členy současného Spolku česko-lužického činí 200 Kč, pro zahraniční členy 400 Kč (nebo 11 €). V ceně jsou zahrnuty případné samostatné přílohy Česko-lužického věstníku. Zaplatit můžete buď přiloženou složenkou nebo také bankovním převodem na náš účet u ČSOB (divize Poštovní spořitelna) č. 151855890 s kódem banky 0300 (starý kód je 5100). Konstantní symbol je 998. Variabilním symbolem každého čtenáře je jeho číslo čtenáře uvedené na štítku s adresou. Ti z vás, kteří si přejí kromě předplatného nebo členských příspěvků věnovat příspěvek na zasílání věstníku některému východoevropskému předplatiteli (p. slovanské solidarity), ať doplní variabilní symbol o dvojčíslí 04, ti, kteří si přejí poslat dar, nechť tak učiní pod přidaným dvojčíslím 03. Váš variabilní symbol a další požadované informace o platbách ve prospěch SČL vám rovněž může sdělit pokladník ing. Petr Sikora (spojení viz tiráž). Předplatné a členské příspěvky uhraďte, prosím, co nejdříve, nejpozději do konce února roku 2002.

Stále také můžete přispět na projekt Witaj, o jehož úspěších vás pravidelně informujeme. Projekt Witaj může v budoucnu zachránit lužickosrbské školství, ba dokonce existenci lužickosrbského národa. Stačí variabilní symbol doplnit o dvojčíslí 08. Věříme, že tato podpora nemá jen význam symbolický, nýbrž i solidární a manifestační. Stupňující se úsilí mnoha činovníků v Lužici nesmí zůstat bez odezvy!

================

Výročí Václava Srba

100. výročí narození a 25. výročí smrti dolnolužického básníka a českého polyglota Václava Srba / Wěcsława Serba-Chejnicańského (20. 12. 1901 - 24. 7. 1976) vzpomene dolnolužický odbor Matice lužickosrbské ve spolupráci se Spolkem česko-lužickým a Sdružením přátel Lužice při Společnosti Národního muzea v sobotu 29. 12. 2001.

Průběh vzpomínky:

14³⁰hod. Tachlovice (12 km sv. od Berouna):

zastávka u hrobu na hřbitově, odchod (odjezd) do Chýnic;

16 hod. Chýnice (13 km jz. od Smíchova):

zastávka u rodného statku při silnici (směrem na Karlštejn);

setkání v hostinci (v témže domě je obecní úřad) - projev předsedy dolnolužického odboru Matice lužickosrbské Měta Pernaka, český projev, přednes Srbových básní v originále i v českém překladu, zpěv lužickosrbské pěvkyně; večeře (každý účastník si platí sám); přátelská beseda.

Spojení (nejvýhodnější je autobusem 310 do Tachlovic v 14¹⁴):

autobus 310 Praha Zličín (metro B) 12¹⁴ - Tachlovice 12³⁰ (Na Vrškách)

14¹⁴- Tachlovice 14³⁰

autobus 301 Praha Luka (metro B) 13⁴⁶ - Chýnice 14⁰³

vlak Praha Smíchovské nádraží 13³⁹ - Nučice 14⁰⁷

vlak Beroun 12³² - Nučice 12⁵²

vlak Hostivice (z Prahy-Zličína) 12²⁹ - Nučice 12⁴⁹

(Po silnici Nučice - Tachlovice asi 2 km, Tachlovice - Chýnice asi 3 km.)

Spojení zpět do Prahy:

autobus 301 Chýnice 14⁰⁸ 16⁰⁸ 20²⁸- Luka (metro B)

autobus 310 Tachlovice 15³⁴ 17³⁴19³³21³²- Zličín (metro B)

vlak Nučice 15³¹ 16⁴⁴ 18¹⁸ Smíchovské nádraží (metro B)

vlak Nučice 15⁴² 16⁵⁴ 17⁴⁸ 20⁰⁸ Beroun

Bližší informace na tel. čísle 02/51811162 nebo na el. adrese: radek.cermak@email.cz

Richard Bígl z tiráže jako redaktor