Lužický seminář /Serbski seminar

serbsce

Lužický seminář je pro veřejnost otevřen:

každou středu 15:30-17:30

Historie:

Část Lužice byla od 11. století součástí českého státu. Za vlády Lucemburků byla celá Lužice součástí dědičných zemí Koruny české. Když v roce 1635 Habsburkové postoupili Lužici Sasům, kteří zde již předtím provedli reformaci, vymínili si výjimku: klášter Marijina hwězda nebude zrušen a příslušet mu bude množství obcí na západ od střediska Budyšína, kde bude katolictví zachováno. Tito Lužičtí Srbové zůstali pod správou pražského arcibiskupství.

Bez ohledu na různé změny, kterými Lužice do té doby procházela, nacházíme pozoruhodné stopy Lužických Srbů v českých dějinách. Mezi nimi jsou kupříkladu sochař Maćij Wjacław Jakula, jehož sochy můžeme vidět na Karlově mostě nebo dvorní básník Rudolfa II. a košický starosta Jan Bok. V roce 1704 založili v Praze bratři Šimonové – lužickosrbští duchovní – nadaci, která vypisovala každoročně stipendia pro lužickosrbské studenty a roku 1728 pro ně postavila internát (vlastně jakési vzdělávací a kulturní středisko s knihovnou), dodnes známý jako Lužický seminář na Malé straně.

Tímto seminářem prošla velká část lužickosrbské inteligence, působily zde osobnosti jako Josef Dobrovský, Václav Hanka, Karel Jaromír Erben a Slovák Martin Hattala. Po obnovení míšeňského biskupství v roce 1922 byl seminář zrušen s odůvodněním biskupa Schreibera "ukončit panslavistické rejdy". Československá vláda se tehdy zavázala, že bude (dle vyrovnání s nadací) každoročně poskytovat několik lužickosrbských stipendií.

Po druhé světové válce Lužický seminář daroval stát Společnosti přátel Lužice, v letech 1945-55 seminář mohl opět sloužit jako lužickosrbská kolej. Nedlouho poté byl zestátněn, ale úřady nechaly v historické budově působit unikátní Hórnikovu lužickosrbskou knihovnu. V prostorách knihovny se také pravidelně konaly přednášky i kulturní akce.

Snahy o restituci, návrat Lužického semináře do vlastnictví Společnosti přátel Lužice, které společnost vyvíjela po změně režimu v roce 1989, byly neúspěšné.

V roce 2002 byl Lužický seminář, s ním i Hórnikova lužickosrbská knihovna, zasažen katastrofální povodní. Část poškozených knih po uložení v mrazírnách byla zachráněna, některé však byly zcela zničeny. Z důvodů oprav Lužického semináře poškozeného povodní byla poté knihovna dočasně umístěna na Katolické teologické fakultě UK. Jednání s vlastníkem budovy, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, o návratu společnosti a knihovny do budovy Lužického semináře, byla však po mnoho let neúspěšná. Jednání se kromě Společnosti přátel Lužice účastnila i Domowina, která projevovala zájem o využití části budovy jako lužickosrbského kulturního a informačního střediska. Počátkem roku 2005 byly knihy, uložené v bednách, přemístěny do sklepa základní školy v Praze 10.

Teprve rok 2008 přinesl zlom: díky zájmu senátní komise pro krajany a vstřícnosti ministra školství Mgr. Ondřeje Lišky bylo zahájeno další kolo jednání, následně k 1.3.2009 byla mezi Společností přátel Lužice a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR podepsána smlouva o výpůjčce na dobu 8 let. SpL se v současné době snaží o zpřístupnění prostor Lužického semináře pro veřejnost,konáním různých akcí a výstav.Zároveň si zájemci mohou zakoupit různé upomínkové předměty,knížky a informovat se o Lužici,Lužických Srbech i o naší společnosti.

Serbski seminar

Lužický seminář je za zjawnosć wotewrjeny:
kóždu srjedu 15.30 - 17.30 hodź.

Stawizny:
Dźěl Łužicy běše wot 11. lětstotka wobstatk čěskeho stata. Za čas knježerstwa Luxemburgow běše cyła Łužica wobstatk dźědźičneho kraja Čěskeje króny. Hdyž wotstupichu w lěće 1635 Habsburgojo Łužicu Saksam, kotřiž běchu tu hižo předtym reformaciju zawjedli, wuměnichu sej woni wuwzaće: klóšter Marijina Hwězda so njerozpušći a w jeho wobsydstwje wostachu někotre dźesatki serbskich wsow, hdźež so tež katolska nabožina zachowa. Z tym wostachu katolscy Serbja pod zarjadnistwom praskeho arcybiskopstwa.
Njedźiwajo na wšelke změny, kotrež je Łužica do toho časa dožiwiła, namakamy kedźbyhódne slědy Serbow w čěskich stawiznach. Mjez nimi staj na přikład rězbar Maćij Wjacław Jakula, kotrehož postawy móžemy na Praskim Karlowym mosće wobdźiwać, abo „krónowany basnik“ kejžora Rudolfa II. Jan Bok. W lěće 1694 załožištaj bratraj Šimonaj, serbskaj duchownaj, w Praze załožbu, kotraž wupisowaše kóžde lěto stipendije za serbskich studentow, a natwari w lěće 1728 za nich internat (poprawom wěste wukubłanske a kulturne srjedźišćo z knihownju), kotryž je hač do dźensnišeho jako Serbski seminar na Malé straně – Małej stronje znaty.
Přez tutón seminar je wulki dźěl serbskeje inteligency přešoł. Podźěl na jich wukubłanju w serbšćinje mějachu wulke wosobiny slawistiki kaž Josef Dobrovský, Václav Hanka, Karel Jaromír Erben a Słowak Martin Hattala. Po wobnowjenju Mišnjanskeho biskopstwa w lěće 1922 bu seminar z wopodstatnjenjom biskopa Schreibera, to maja so „panslawistiske plećizny zakónčić”, rozpušćeny. Čěskosłowakske knježerstwo so so tehdy zawjaza, zo budźe (k wurunanju za załožbu) kóžde lěto někotre serbske stipendije poskićeć.
Po druhej swětowej wójnje dari stat seminar Towarstwu přećelow Serbow (Společnost přátel Lužice), w lětach 1945-1955 móžeše wón znowa jako serbski internat słužić. Krótko po tym bu zestatnjeny, ale zarjadnistwa dachu w historiskim twarjenju unikatnu Hórnikowu knihownju dale skutkować. W rumnosćach knihownje wotměwachu so tež prawidłownje přednoški a wšelke kulturne zarjadowanja.
Prócowanja wo restituciju, wo nawróćenje Serbskeho seminara do swójstwa Towarstwa přećelow Serbow, kotrež Towarstwo po změnje režima w lěće 1989 započa, běchu bjez wuspěcha.
W lěće 2002 bu Serbski seminar a z nim Hórnikowa knihownja wot katastrofalneho powodźenja potrjecheny. Dźěl wobškodźenych knihow poradźi so w zamróžernjach wuchować, někotre pak buchu dospołnje zničene. Dla twarskeho porjedźenja wot powodźenja wobškodźeneho Serbskeho seminara bu knihownja přechodnje w Katolskej teologiskej fakulće Karloweje uniwersity zaměstnjena. Jednanja z wobsedźerjom twarjenja, Ministerstwom za kultus, młodźinu a sport, wo nawróćenje Towarstwa a knihownje do twarjenja Serbskeho seminara běchu wšak wjele lět bjez wuspěcha. Na jednanjach wobdźěli so nimo Towarstwa tež Domowina, kotraž zwurazni zajim za wužiwanje dźěla twarjenja jako serbske kulturne a informaciske srjedźišćo. Na spočatku lěta 2005 buchu knihi, w kistach składowane, do pincy zakładneje šule w Praze 10 přeměstnjene.
Hakle lěto 2008 přinjese pozitiwny wuslědk: dźakowano zajimej senatneho wuběrka za wobydlerstwo a podpěrje ministra za kultus, Ondřeja Liški, zahaji so dalše koło jednanjow.
Skónčnje dóńdźe dnja 1. 3. 2009 k podpisanju zrěčenja mjez Towarstwom přećelow Serbow a Ministerstwom za kultus wo t. mj. požčonce třoch rumnosćow na dobu 8 lět. Towarstwo přećelow Serbow spřistupni rumy Serbskeho seminara zjawnosći a přewjedźe w nim wšelke zarjadowanja a wustajeńcy. Zajimcy móžeja sej tež wšelke dopomnjenki a knihi kupić a so wo Łužicy, wo Serbach a wo našim towarstwje informować.
přełožk: Alfred Měškank