Česká učitelka mezi Lužickými Srby | 28. února 2005 |
Šedesát tisíc příslušníků národa Lužických Srbů žije v Sasku kolem Budyšína a v sousedním Braniborsku. Zejména prvně jmenovaná oblast Horní Lužice je kulturně i jazykově příbuzná Čechům. Lužickosrbští studenti v 18. a 19. století studovali v Praze, kde se dodnes zachoval Lužický seminář. Nyní naopak Česko vyslalo svého vyslance, resp. vyslankyni, do Budyšína - učitelku Janu Štillerovou. Jana Štillerová vystudovala Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, obor čeština, němčina, a proto se přihlásila do programu Ministerstva školství, který pomáhá s výukou češtiny našim krajanům a nyní i Lužickým Srbům, pro které je to nejpříbuznější jazyk. Předseda národního spolku Lužických Srbů Domowina, Jan Nuck, si postěžoval na to, jaké problémy jeho národ má v saské většinové německé společnosti: "My jako Domowina - zástupce srbské komunity - nemáme prakticky žádnou šanci získat finanční úlevy. Natož abychom, měli nějaké rozhodovací právo." Pro Domowinu je cílem systém zavedený na severu Německa ve Šlesvicku-Holštýnsku, kde má dánská minorita nejen možnost se rozvíjet, ale také se učit v dánštině. Pravda, program z velké části financuje Dánsko, které přišlo o tuto část svého území teprve v předminulém století. Mladá česká učitelka je mezi lužickosrbskými dětmi ve svém živlu. Bere své povolání s nevídanou vervou a děti, rodiče i funkcionáři Domowiny to oceňují. Mnozí rodiče ji zvou jako rodinnou kamarádku k nedělnímu obědu, jiní zase třeba na svatbu příbuzných, znají ji však i jako vynikající volejbalistku. "Určitě jste si všimli, že paní Štillerová je hodně temperamentní, což dokazuje i při vyučování. Neustále z ní vyzařuje dobrá nálada a je opravdu příjemné s ní spolupracovat," neskrývá své sympatie Jan Nuck. Práce má paní učitelka víc než dost, ale snaží se v Budyšíně a nedaleké Chrosčici organizovat i mimoškolní a kulturní život. S příchodem Jany Štillerové do Horní Lužice dostal život tamních Srbů nový, dynamičtější rozměr. David Šťáhlavský, Týdeník Rozhlas, 28.2.2005 |