Lužičtí Srbové mají své místo v budoucí EU | 3.2.2005 |
|
Rozhovor s ing.Jaromírem Kohlíčkem CSc poslancem EP Nedávno jste otevřel v Budyšíně novou kancelář. Je to běžná praxe, kancelář europoslance ve více zemích? Nikoliv. Pokud vím jedná se o věc zcela výjimečnou, přestože evropské státy jsou tak malé, že bez přeshraniční spolupráce se člověk v EU neobejde. Ostatně někdo musí být první a v tomto případě se jedná o místo, které dobře znám. Co vás k otevření budyšínské kanceláře vedlo? Když před pěti lety Miloslav Ransdorf, se kterým při řadě akcí spolupracuji, přišel s návrhem na cestu do Horní Lužice, promítnul jsem si v rychlosti své skromné znalosti zeměpisu a dějepisu a řekl jsem: jedu . A hned první jednání mě přesvědčilo, že Lužičtí Srbové naši pomoc velmi urgentně potřebují. Pět let spolupráce, stálá snaha pomoci Domowině a dalším spolkům, společná účast na volební kampani v Sasku, Braniborech i Čechách s kandidáty PDS, boj o menšinové školství, účast na akcích v euroregionu Nisa pořádaných mimo jiné Hansem Modrowem a dalšími zastupiteli a poslanci... To jsou jenom kamínky mozaiky, která se postupně skládala. Potom je zcela samozřejmé, že na Europafestu v Budyšíně je již tradičně vedle německých poslanců a zastupitelů na programu i vystoupení Jaromíra Kohlíčka. Prostě otevření kanceláře je vyjádřením úrovně spolupráce mezi KSČM v Ústeckém kraji, zejména v okrese Děčín, a PDS v Sasku, zejména v Budyšíně. Proto také i naši příznivci znají Hajka Kozla. Jedno z nejmilejších novoročních přání, které dostávám, přichází pravidelně od předsedkyně okresní organizace PDS Měrky Kozlové z Budyšína. Většina akcí Domowiny, která je střechovou organizací Lužických Srbů, se neobejde bez pozvánky, která jde na moji adresu. Nepřekvapilo vás, že se otevření kanceláře zúčastnila široká paleta politiků zleva i zprava? Bylo to pro mne milé překvapení a musím říci, že mě to i dojalo. Ale mám dojem, že se jedná o hodnocení mé dosavadní práce. Prostě mi to říká, že jdu asi správným směrem. V Lužici jste populární osobnost, čím jste si to vysloužil? Pokud vím, tak nemám žádné předky z Lužice, přesto se snažím - úměrně svým možnostem - Lužické Srby podporovat. K podpoře jejich věci se spojuji s lidmi napříč politickým spektrem a některé akce - zvláště demonstrace v Praze, kde jsem dokonce zaplatil pořádkovou pokutu, nebo oprava školy v Chrosčicích - měly nesporně velký ohlas a byly široce komentovány v saském tisku a to i v německy psaném. Na snaze zrušit jednu ze dvou posledních takzvaných středních škol mne zaujala podobnost s akcemi, které ve druhé polovině 19. století měly za cíl likvidaci českého národního školství v národnostně smíšených regionech. Tato škola odpovídá 2. stupni naší základní školy a podle mezinárodních standardů odpovídá škole národnostní menšiny, tedy alespoň část předmětů je vyučována v jazyce národnostní menšiny. Prvotní zdůvodnění totiž říkalo, že školu je nutno uzavřít kvůli špatnému stavebnímu stavu a tak jsem vyrazil na brigádu. Dopoledne jsem spolu s Lužickými Srby a skupinou mladých Poláků stavěl lešení a pracoval na opravě pláště školy, odpoledne jsem pod patronací místního katolického faráře vystupoval před 12 tisíci Němců a Lužických Srbů, kteří přišli podpořit místní občany ve snaze zachovat si svou školu. Bylo to krásné. Jaká je tedy dnes situace v lužickosrbském školství? V současné době je v Horní Lužici pouze pět tzv. středních škol s vyučováním lužické srbštiny, přitom podle mezinárodních standardů je pouze jedna z nich skutečně menšinovou školou. Ostatní čtyři vyučují všechny předměty v němčině, lužická srbština je pojata pouze jako cizí jazyk. To je rozhodně zcela nedostatečné a já věřím, že kontrolní zpráva evropských institucí o stavu prosazování Charty menšinových jazyků v SRN se této záležitosti také dotkne. Měla by být projednávána do konce letošního roku. Věřím, že i Skupina pro tradiční národní menšiny, regiony a regionální jazyky se bude touto zprávou intenzivně zabývat. Je to jeden z mých nejdůležitějších cílů pro letošní rok v této oblasti. Určitou nadějí pro budoucnost je více než 20 dvojjazyčných tříd ve školkách v projektu Witaj. Tímto způsobem se mohou i děti z německojazyčných rodin od dětství seznamovat s krásami slovanského jazyka. V jiných zemích EU podobné projekty přispěly k oživení výuky a užívání menšinových jazyků. Školství patří k základům národní identity. Jak vidíte šanci Lužických Srbů na rozvoj v německém moři? Současný saský školský zákon je velmi nepřátelský vůči malým školám, dá se říci, že je pro ně doslova likvidační. Stanovuje, že každá škola musí být schopna obsadit alespoň dvě paralelní třídy ve všech ročnících, přitom minimální počet žáků je 20. Tuto podmínku nesplňuje ani jedna z pěti tzv. lužickosrbských škol. Pracují tedy stále v ohrožení a výjimku tyto školy dostávají pouze z podmínky dvou paralelních tříd. V momentě, kdy klesne počet zapsaných žáků pod dvacet, výjimka padá a škola je zrušena. Tak se to nakonec stalo i přes rozsáhlé protesty v Chrosčicích. Vzhledem k tomu, že v poslední době bylo zrušeno více než 500 malých škol, z toho jedna lužickosrbská, týká se toto ustanovení zákona bezprostředně celého Saska. Velká petiční akce, zaměřená na obranu malých škol, kterou v minulém volebním období uspořádala PDS, se setkala s velkým ohlasem. I v tomto období bude obrana malých škol jedním z nosných témat politické práce našich levicových spojenců. Tím chci říci, že je velmi důležité, aby požadavky Srbů a Němců byly v souladu. Potom je šance na jejich prosazení. Jedním z takových požadavků je snaha o prosazení zvláštních programů na podporu okrajových regionů. Zde se již nejedná pouze o požadavek Němců či Lužických Srbů, ale o legitimní požadavek i našich a polských obyvatel pohraničních regionů. Je tedy větší šance na prosazení a budeme se o to napříč politickými silami snažit. Kolik lidí se hlásí k nejmenšímu slovanskému národu a jaký vztah k němu mají mladí lidé? V Německu neexistuje v Ústavě žádná zmínka o menšinových národech, případně o národnostních menšinách, ať už tradičních nebo nových. Například zde žije 3,5 mil. Turků a vysílá pro ně dokonce jeden televizní kanál. Ústava zná pouze jeden výraz občan - Němec. Menšinová práva jsou velkoryse ponechána v péči spolkových zemí. Z této situace plyne zvláštní vztah k národnostním menšinám: na jedné straně jsou masivně podporovány nejrůznější spolky vyhnanců, u nás nejčastěji citovaný Sudetoněmecký a Slezský landsmanšaft, a na druhé straně původní obyvatelé, to jsou Frísové a Dánové na severu. Lužičtí Srbové v Sasku a Braniborsku mají určitou ochranu pouze v rámci jednotlivých spolkových zemí. Přitom finanční podpora pro aktivity těchto národů je malá a v poslední době se snižuje. Lužičtí Srbové mají vlastně jediného většího bratra a tím jsme my, Češi. V SRN není zvykem provádět dotazníkové akce zaměřené na národnost, a to ani při sčítání lidu. Navíc v některých oblastech by se pravděpodobně ani Lužičtí Srbové ke své národnosti nepřihlásili, přestože svůj jazyk v běžné konverzaci používají. Odhaduje se, že současný počet Lužických Srbů je 40 až 60 tisíc, přičemž žijí v Sasku Horní Lužičtí Srbové a v Braniborsku Dolní Lužičtí Srbové a mluví dvěma různými jazyky ze západoslovanské jazykové skupiny. Je dlouholetou tradicí, že Češi Lužickým Srbům vždy pomáhali a také většina národně uvědomělých Lužických Srbů studuje tradičně na českých školách nebo v SRN bohemistiku. Vztah mladých lidí k jazyku lze dokumentovat nejlépe příhodou ze života. Po koncertu místní dechové kapely v Chrosčicích se lidé rozcházeli, bylo okolo půlnoci a kluci věku mých mladších dětí si spolu v srbštině domlouvali program na druhý den. Tento stav lze vyjádřit nápisem na obrovském dřevěném kříži u jednoho z vesnických kostelů v Horní Lužici Běchmy, smy a budžemy . Česky Byli jsme, jsme a budeme . Má hospodářská krize ve východní části SRN vliv na rozpouštění tradičních lužických oblastí? Ano. V SRN dokonce existuje mechanismus, který podporuje vycestování lidí za prací se státní finanční podporou do západní části země. Při nezaměstnanosti více než 20 % se za prací z Horní a Dolní Lužice stěhují mladí lidé bez rozdílu národností. A současně v jiných částech SRN už není šance na výuku dětí v národním jazyce. Germanizace spojená s odlivem mladých lidí pak způsobuje nedostatek žáků ve školách. Tento fakt spolu s nekompromisním trváním na stanovených kritériích může způsobit definitivní likvidaci posledních zbytků srbského národního školství. Vidíte nějakou možnost pomoci Lužickým Srbům v rámci EU? Zvláštností Evropy i té její části, která je dnes sdružena v EU, vždy byla jazyková a kulturní pestrost. Každý z národů k této mozaice svým originálním způsobem přispívá. Pokud chceme udržet zvláštnost Evropy spočívající v této tradici, potom je třeba přijmout na všech úrovních taková opatření, která umožní rozvoj tradičních menšin. Jestliže se nám to nepodaří, může to mít velmi nepříjemné důsledky a Evropa i celý svět tím ztratí nenahraditelné hodnoty. Pro nás Čechy je již po několik staletí zvykem pomáhat našim slovanským příbuzným a tradice pomoci menším národům je velmi živá. Musíme při každé příležitosti zdůrazňovat zejména Němcům, že v EU jsou i oni národnostní menšinou, a že vztah k národnostním menšinám je určitým měřítkem civilizovanosti zejména u větších národů. Povinnosti, které vyplývají z mezinárodně uznávané Charty menšinových jazyků, z nich nikdo nesejme, ale poslanci EP mohou pomoci vytvořit podmínky pro jejich lepší plnění. A zde vidím šanci pomoci na této úrovni. Jinou úrovní je samozřejmě burcování veřejného mínění a to nejen v Čechách. Sem patří i spolupráce s Lužickým spolkem v Praze a šíření povědomí o našich zvláštních vztazích k Lužickým Srbům mezi poslanci a zastupiteli na všech úrovních. Zde musím ocenit významnou pomoc našeho zastupitelského úřadu v Berlíně, generálního konzulátu v Drážďanech i teritoriálního odboru na ministerstvu zahraničních věcí. Situace je vážná, nikoliv však kritická. Věřím, že Lužičtí Srbové mají své místo i v budoucí EU. O. Bubeníček Haló noviny | |