Spasí Lužičany nová partaj? | 4.4.2005 |
|
Slovanská strana v Německu má třináct členů Petr Podaný Politická scéna v SRN je od velikonočního víkendu bohatší o Srbskou lidovou stranu (SLS). Naráží však na nepochopení části Lužických Srbů, jejichž zájmy chce hájit. Pokud průměrný Němec vůbec ví o existenci západoslovanské menšiny kdesi na východě republiky, konkrétně v Braniborsku a Sasku, většinou si vybaví folklor. Turistu ve Sprévském lese a okolí potěší, když se odkudsi vynoří žena v lužickosrbském kroji či jezdci s kříži na opentlených ořích, jak je tomu už po staletí o Velikonocích. Také to však přispívá k frustraci Lužických Srbů, kteří by chtěli být bráni seriózněji a jejichž předáci a obrozenci svádějí nikdy nekončící boj o revitalizaci vlastního jazyka. V germánském moři to byl boj vždy těžký a zůstává takový rovněž dnes, kdy mezi 1,2 milionu Němců v Dolní a Horní Lužici přežívá nejvýše šedesát tisíc lidí hovořících lužickou srbštinou. Finanční požadavky na podporu lužickosrbské kultury pravidelně stresují německé úřady a politiky. Srby trápí odchod mladých lidí z tradičních oblastí, řada vesnic připomíná domovy důchodců. Aby dokázali lépe hájit své zájmy, rozhodla se skupinka Lužických Srbů (Vendů) z Horní Lužice založit po vzoru dánské menšiny ve Šlesvicku-Holštýnsku „skutečnou“ vlastní stranu. Serbska Ludowa Strona (SLS), jejímuž velikonočnímu zrodu předcházely vpravdě konspirační kroky, má teprve třináct členů („nejsme pověrčiví“), zavilé odpůrce v řadách menšiny, ale současně velké plány. Roztrpčení nad vznikem SLS neskrývali funkcionáři Domowiny, která je tradiční zastřešující organizací Srbů v obou Lužicích a poměrně úspěšně už několik let také razantně hájí jejich zájmy. Podle vedení Domowiny (7400 členů) v čele s Janem Nuckem hrozí založením nové strany rozštěpení lužickosrbského národa. Na straně druhé se poukazuje na institucionální slabiny Domowiny, jež „nemá více pravomocí než spolek zahrádkářů“, jak se bez obalu vyjádřil poslanec za postkomunistickou PDS v saském parlamentu Heiko Kosel. PDS je ostatně nejpilnějším obhájcem zájmů Srbů v Sasku. Podobně se vyjadřuje jeden ze zakladatelů SLS Henry Matusch, podle něhož pohlížejí politici v Braniborsku a Sasku na Lužické Srby spíše jako na folklorní spolek. Jejich politické zastoupení je tedy veskrze smysluplné. Serbska Ludowa Strona klade jako Domowina důraz na zachování rodné řeči a po vzoru katalánštiny ve Španělsku nabádá Lužické Srby k dodržování „desatera jazykových přikázání“. Matusch uvádí, že SLS by chtěla uspět ve volbách nejen na komunální, ale i na zemské a spolkové úrovni. V zemských parlamentech pro menšiny neplatí pětiprocentní hranice, ale k získání poslaneckého mandátu by museli Lužičtí Srbové shromáždit dvacet tisíc hlasů. To se v Braniborsku, kde žije Lužických Srbů rovných dvacet tisíc, zdá téměř utopické. Petr Podaný Týden | |