Mějme školu!(mm) | 7. února 2006 |
|
POSLEDNÍ SLOVO Je u nás dost lidí, kteří mají dost peněz. A je u nás i dost lidí, kteří mají smysl pro mimořádný čin, dobrý a viditelný. Teď půjde o to, aby se tyto dvě vlastnosti u někoho spojily. Předloni jsem byl na letním kursu lužické srbštiny v Budyšíně. Psal jsem tu tenkrát o tom. Ten jazyk je, pomineme-li slovenštinu, nejbližší našemu, a já osobně se bavím nalézáním naši minulosti v něm. A věru krátké seznámení se s ním stačí, aby člověk mu rozuměl a mohl odebírat a číst si kulturní měsíčník Rozhlad. Znáte to ze svého nějakého cizího jazyka: člověk zhruba rozumí, na některá slova se provždy podívá do slovníku, na některá se vykašle. A pak jsou nevýznamná slova, která se pořád pletou do řeči, až se musíte zas podívat do toho slovníku, ale nezapamatujete si je pro jejich nicotný význam. Pro mne je to slovo „hakle“ a „byrnjež“: a musím se zas podívat, co znamenají. Je to: teprve a ačkoliv. Osud Lužických Srbů všichni známe. Za nacismu byli v Německu skoro zrušeni. Konec války a vznik Německé demokratické republiky oceňují Srbové jako záchranu. Ten režim, pro své vyhlášené jisté zásady, obnovil titulárně práva toho národa. Ožily některé instituce a srbská kultura se v mezích definice toho režimu mohla rozvíjet. Například byly obnoveny národní školy. Naproti tomu těžkou ranou bylo založení chemického kombinátu zlověstného názvu: Černá pumpa. Pro něj bylo rozstěhováno souvislé srbské osídlení a přišel německý personál. Pád komunismu přinesl všecky svobody... na které takto vysílený národ měl dost sil: intelektuálních, politických, ekonomických. Novým nebezpečím stalo se to co všude: komerce, spotřebitelství, podnikání, lákadlo volného pohybu pro mladé lidi. Tomu všemu dá se čelit jen kulturou, výchovou, vzděláváním. A v této situaci saské úřady začínají srbské školy rušit. Je to tlak ekonomický, který ruší i brazilské pralesy. Nedávno úřady zavřely národní školu v Chróščicích, protože klesl počet žáků. Ten důvod zní seriózně, jak u nás. Ale není seriózní, když se norma platná pro většinu uplatní proti menšině. Rodiče z té vesnice museli děti autobusem posílat jinam, nebo přijmout německé vyučování. Jak silnou vůli a přesvědčení musí mít člověk, aby vydržel? Představme si, že bychom museli vydávat zvláštní námahu i peníze jen na to, abychom zůstávali Čechy. A teď má být zrušena střední škola v Pančicích-Kukově (PanschwitzKuckau). Objektivně vypadající důvod je krutě diskriminační: nižší počet dětí v příštím ročníku, byrnjež další ročníky mají být silnější. A je to škola pokroková: zavádí dvojjazyčné vyučování v Lužici. O osudu školy rozhoduje Sächisches Staatsministerium für Kultus, Staatsminister Steffen Flath. Adresa: Carolaplatz 1, 01079 Dresden čili Drážďany. Nevím, ale myslím si, že režim bývalé NDR by si toto nedovolil, aby neriskoval své jméno. Už se proti tomu ozývají i u nás hlasy: kdo chce, může se k nim přidat. Ale já mám návrh: abychom si zjistili, kolik tomu Sasku chybí na tu školu peněz, a abychom to za ty studenty zaplatili. Požádám radu Obce spisovatelů, aby na tom sousedním ministerstvu zjistila, kolik potřebuje, aby mohlo udělat to, co by ze srdce rádo udělalo! *** Zavřeli školu v Chróščicích. Není seriózní, když se norma platná pro většinu uplatní proti menšině. Ludvík Vaculík, Lidové noviny, 7. února 2006 | |