Znáte kraj na východ od Berlína?(lh) | 2007-02-17 |
|
Braniborsko patří k novým spolkovým zemím na severovýchodě Německa a obklopuje Berlín. V současných hranicích se nachází od roku 1993. Většina turistů zamíří do braniborského hlavního města Postupimi s okouzlujícími královskými paláci. Musím ale říct, že mě velmi příjemně překvapila města na východ od Berlína, směrem k hranicím s Polskem. Památky se tady už vylouply z "endérácké" šedi do veselé barevnosti, a navíc projíždíte zajímavou místy zvlněnou krajinou s listnatými lesy, lukami, po silnicích, které občas lemují staleté duby. Trochu mi to připomíná starou dobrou Anglii... Skvostný klášter a náramné pivo V Braniborsku však není všechno jen růžové, neboť se zde potýkají s vysokou nezaměstnaností, která se pohybuje kolem 19 procent. S přibližně dvěma a půl miliony obyvatel zaujímá jedenácté místo mezi šestnácti spolkovými zeměmi. Návštěvníkům má však rozhodně co nabídnout, a to i v téměř neznámých městečkách. Třeba takový Beeskow, kde můžete obdivovat částečně zachované opevnění s branami a věžemi s cimbuřím, hrázděné domy a také hrad. Skvostem je nedaleký bývalý cisterciácký klášter Neuzelle, největší barokní památka na východě severního Německa. Skoro se zdá, jakoby se do těchto končin ani nehodil. Spíš připomíná unikátní stavby z tzv. Klášterní říše, do níž se seskupují významná místa duchovního života v Rakousku, Maďarsku a na Moravě. Příjemná je procházka klášterní zahradou i interiérem kostela, který má bohatou barokní výzdobu vysoké umělecké hodnoty. V okolí se nachází několik útulných restaurací a hospůdek. Největším magnetem pro milovníky světských požitků je však klášterní pivovar, jehož historie sahá až do počátku 15. století. Každému, kdo přijede do Neuzelle, musí připadat, že se tu zastavil čas. Zdejší pivo získalo věhlas určitě díky tomu, že sem přicházeli mistři ve vaření zlatavého moku z nejrůznějších regionů: Čech, Saska, poté z Pruska a posléze z Braniborska. Pivo se vyrábí podle dávných originálních receptur jako za časů dědů a pradědů a místní speciality jsou známé nejen daleko za hranicemi Braniborska, ale i Evropy. Vyhlášené je tmavé pivo delikátní chuti zvané Schwarzer Abt, dále višňové či Neuzeller Porter, takže na vás dýchne pozdrav Pardubic, které se proslavily devatenáctkou téhož jména. Město na Odře protíná státní hranice Ve Frankfurtu nad Odrou tvoří řeka hranici a je zde přechod do polského města Slubice. Sám Frankfurt bývá poněkud zastíněn slavnějším jmenovcem ležícím nad Mohanem, i když si myslím, že neprávem. Má sice bezmála desetkrát méně obyvatel než Frankfurt nad Mohanem, ale podobně jako tam i zde se snoubí historická architektura s moderní. A stejně jako po nábřežích Mohanu se lze procházet podél malebného toku Odry. Most přes řeku je jedním z nejdůležitějších přechodů mezi Německem a Polskem, a vzhledem k tomu, že i Polsko je od roku 2004 členem Evropské unie, Odra obě města spíš spojuje, než rozděluje. Jen je škoda, že Frankfurt během četných válečných konfliktů, zejména pak ke konci druhé světové války, velmi utrpěl a byl silně poškozen. Přesto se tu zachovala jedna z největších německých radnic ve stylu cihlové gotiky s nádherným štítem a kostel Panny Marie. Nejslavnějším frankfurtským rodákem je zřejmě dramatik a spisovatel Heinrich von Kleist, mimo jiné autor her Amfitryon, Rozbitý džbán, Katynka z Heilbronnu či Princ Bedřich Homburský. Některé z nich dodnes hrají i česká divadla. Ovšem Kleistova životní hvězda nezářila dlouho. Ve svých 34 letech, společně s nevyléčitelně nemocnou přítelkyní spáchal ve Wannsee sebevraždu. Rovněž v případě Kleista se nabízí paralela s Frankfurtem nad Mohanem, kde se narodil Johann Wolfgang Goethe, přičemž oba muži se řadí mezi velikány německé kultury. Za posledních patnáct let prošel Frankfurt mnoha změnami, jako houby po dešti rostou exkluzivní obchodní pasáže. Pokud se chcete občerstvit, nabídka ve stáncích a restauracích je rozmanitá - od čínské kuchyně přes gyros po kebab. Především mě však nadchla příjemná atmosféra města vyzdobeného květinami. Posedět si lze v kavárničkách, zajít do muzeí nebo se jenom tak toulat vcelku malebnými zákoutími. Turisté se zastavují u Mírového zvonu, jenž je připomínkou dohody mezi PLR a NDR o hranici na Odře a Nise podepsané ve městě na počátku 50. let. Bydliště prvního německého kosmonauta O tom, jak se památky v Braniborsku v poslední době mění k lepšímu, se můžeme snad nejlépe přesvědčit v případě paláce v Neuhardenbergeru. Zdejší zámecký areál s parkem, který patříval rodině Hardenbergů, byl po roce 1945 vyvlastněn a o čtyři léta později se obec přejmenovala na Marxwalde. V její blízkosti vznikla letecká základna a do nově postavených obytných bloků se nastěhovali důstojníci se svými rodinami. Jedním z nich byl také Sigmund Jähn, první Němec ve vesmíru. V Marxwalde bydlel v letech 1960 až 1978 a jako třetí člen internacionální posádky, po Vladimíru Remkovi a Polákovi Miroslawu Hermaszewském, zamířil na palubě Sojuzu 31 do kosmu. V červenci 1990 se obci vrátilo její původní jméno, v roce 1996 majetek získala zpět rodina Hardenbergů, o rok později jej koupilo bankovní sdružení německé spořitelny a asociace Giro. Od roku 2001 se o zdejší kulturní události stará společnost Stiftung Schloss Neuhardenberg. Slavnostní inaugurace areálu se v roce 2002 zúčastnil i tehdejší spolkový prezident Johannes Rau, který před rokem zemřel. Procházka po pečlivě zrenovovaném zámeckém komplexu určitě stojí za to. V parku lze dojít k soše pruského krále Bedřicha Velikého, jehož život byl úzce spjat s braniborským hlavním městem Postupimí. Zámecký hotel hostí účastníky konferencí i ty, kteří přijíždějí do romantického místa relaxovat. Na kulturních programech, koncertech či scénických produkcích se podílejí umělci nejen z Německa, ale prostřednictvím mezinárodních partnerů z celého světa. Zájemci mohou v tomto významném centru umění zavítat rovněž na výstavy. Umělecké aktivity se tady odvíjejí od skutečnosti, že Neuhardenberg leží mezi Berlínem a Frankfurtem nad Odrou, nedaleko hranice s Polskem, proto se pozornost obrací rovněž k východní kultuře. V komplexu paláce jsou k dostání i kulinářské zážitky, v restauraci Lenné ve východním křídle se podává klasická kuchyně inspirovaná Středomořím. V hospodě venkovského stylu si zase můžete pochutnat na braniborských specialitách. V době konání akcí je pak otevřena ještě restaurace Oranžerie. Technický unikát turistickou atrakcí I když dvakrát nefandím technickým stavbám, před lodním zdvihadlem Niederfinow nedaleko Eberswalde, jsem zůstala stát doslova s otevřenou pusou. Osobně bych tento unikát zařadila mezi sedm divů světa. Zařízení, jež bývá někdy dokonce označováno za největší lodní výtah na světě, se nachází na plavebním kanále mezi Odrou a Havolou, dlouhém přes 82 kilometrů. Průplav otevírá vodní cestu z Berlína do Štětína a zbudován byl těsně před první světovou válkou. Pro překonání výškového rozdílu šestatřicet metrů mezi oběma řekami však muselo být v letech 1927 až 1934 postaveno toto fascinující dílo, které tehdy přišlo na 27,5 milionu říšských marek. Jen pro srovnání: Hitlerovo Orlí hnízdo s vysokohorskou silnicí, vybudovanou ve velmi tvrdých podmínkách nad Obersalzbergem v Berchtesgadenských Alpách, stálo bezmála 30 milionů říšských marek, což bylo v přepočtu asi 300 milionů německých marek (DM), nyní zhruba 200 milionů eur. Když zastavíte na velkém parkovišti u zdviže, již ročně přijede obdivovat kolem půl milionu návštěvníků, stojí před vámi konstrukce dlouhá 94 metrů a vysoká šedesát. Uvnitř je na lanech zavěšená vana, vážící 4300 tun, dlouhá 85 metrů, široká dvanáct, s plavební hloubkou 2,5 metru. Mohou do ní vjíždět lodě až o výtlaku 1200 tun. Tento kolos se přitom zvedne za pět minut do výše 36 metrů, kde plavidlo vanu opustí. Při návštěvě zdviže nejdříve zaplatíte vstupné jedno euro, travnatou strání po pěšině se schodištěm vystoupáte do horní části, kde z ochozu pozorujete, jak dole lodě vplouvají, grandiózně se vznášejí vzhůru a nakonec vyplouvají do horního průplavu. Ještě lepší je tuto netradiční vodní cestu absolvovat výletním parníčkem, dospělé stojí plavba šest eur, děti platí tři eura. Když jsme na vrchní plošině obdivovali zdviž, měli jsme štěstí, neboť tam právě jedna loď s turisty vplula, takže jsme si s nimi mohli zamávat. Četným návštěvníkům slouží v okolí parkoviště množství stánků s občerstvením a restaurace, je rovněž možné ubytovat se v hotelu. Kudy kráčela historie ? Vyhledávaným turistickým cílem je nedaleký klášter Chorin, založený ve 13. století, jenž se ale během věků proměnil v ruiny. Jedinečnou památku objevil až v období romantismu významný architekt Karl Friedrich Schinkel (1781- 1841). Díky jemu se klášterní areál začal renovovat. Největším skvostem je západní stěna hlavní chrámové lodě, která z vnějšku vytváří velkolepý štít. Chorin je častým cílem zájezdů a výletníků přijíždějících z Berlína a klášterní kostel každoročně ožívá Chorinským hudebním létem. Milovníci historie musejí zaplesat ve dvou městečkách sevřených opevněním. Templin, kde se ve středověku křížily důležité obchodní cesty, má téměř zachované hradby s věžemi, tři brány: Mlýnskou, Berlínskou a Prenclovskou bránou a dále tzv. wiekhausy, což bývaly jakési domky strážců hradeb. Památky se zachovaly navzdory tomu, že město bylo za druhé světové války, 6. března 1944, těžce poškozeno spojeneckým náletem, a posléze také postupem Rudé armády, z většiny ran už se vzpamatovalo. Málokdo by věřil, že se v rovinatém Braniborsku pořádají skoky na lyžích. V lázních Bad Freienwalde, jejichž plocha přechází v nadmořské výšce mezi čtrnácti až 158 metry, tohoto výškového rozdílu ihned využili. Kouzelná je braniborská krajina s přírodními rezervacemi, v nichž žijí například bobři. Ostatně člověk se na svých cestách často přesvědčí o tom, že množství zajímavých míst může najít právě tam, kde by je právě dvakrát nečekal. Eliška Skokanová Českobudělovický deník 17.2.2007 | |