Srbské Velikonoce - na procesí vyjelo na 1600 jezdců v černém(lh) | 2007-04-10 |
|
V cylindru, nažehleném fraku, sněhobílé košili, naleštěných jezdeckých holínkách a v sedle nádherně vystrojeného vraníka Miro Krawčik (42) vypadá jako anglický lord, který vyrazil na hon na lišku a nestihl se převléci z návštěvy opery. Nenarodil se však do kolébky s erbem, ale ve vesnici asi třicet kilometrů severně od Šluknovského výběžku. Je lužický Srb, takže se o Velikonoční neděli, stejně jako otec i mladší bratr, znovu vyšvihl do sedla na tradiční procesí jezdců – jutrowni jěcharjo. Asi šedesátitisícová menšina uprostřed osmdesátimiliónového Německa považuje jutry w Serbach, Velikonoce u Srbů, za stěžejní svátek roku. Stejně jako jejich předci prastarými geometrickými motivy zdobí kraslice, pálí ohně, děvčata s bílou stuhou na čele zpívají od půlnoci do rozbřesku písně. „Jedu to po pětadvacáté,“ ukazuje na stříbrnou snítku na klopě, na označení čtvrtstovky. „Co to je pětadvacet? Vždyť tu máme padesátníky se zlatými myrtami a dokonce vůbec poprvé diamantového šedesátníka,“ dodává před farním kostelem v Budyšíně. Na 1600 mužů a chlapců starších 14 let, v jedné ruce otěže a v druhé zpěvník, někteří církevní korouhve, vyjelo letos ve dvojstupech na devět tras po celé Horní Lužici. „Původně, ještě za pohanských časů, jezdci objížděli pole v jakémsi magickém kruhu, aby zapudili vše zlé a zajistili bohaté žně. Poté, co lužičtí Srbové přijali křesťanskou víru a pak většinou zůstali u katolictví, nabyl zvyk odlišného smyslu.“ „Jezdci zpívali táhlé pobožné písně, aby zvěstovali, že se stal zázrak a Ježíš vstal z mrtvých. Oblékli se přitom do toho svátečního, do toho nejlepšího, co měli,“ objasňuje Martin Noack z hornolužické turistické agentury. Mira Krawčika vybrali ostatní jako jednoho z „dirigentů“, kteří předzpěvují a znameními rukou udávají rytmus zpěvu. „Neobtížnější bývá obstarat tolik koní. U nás jich kvapem ubývá, a tak si je půjčujeme od soukromníků až 200 kilometrů daleko. Ale chlapi jsou dobří jezdci, nejspíš to máme v genech. Pronajaté koně zvládají stejně bravurně jako své vlastní,“ uzavírá s úsměvem Miro. Vladimír Plesník Právo 10.4.2007 | |