Na kole do Německa za českou královnou(lh) | 2007-08-10 |
|
Z Liberce do Marienthalu po silnici nebo stezkou Z Liberce do Marienthalu můžete jen na kole dvěma způsoby. Buď po hlavních silnicích, nebo po cyklistických stezkách. Celkově platí, že silnice je kratší, stezky delší, ale bezpečnější. V prvním případě pojedete zhruba 45 km tam a stejně zpět, ve druhém kolem 70 km. V každém případě je jasné, že to není pro rodinu na jednodenní výlet, ale cestu je třeba rozdělit na více dní. Pro méně zdatné cyklisty je lepší dojet vlakem či autem až do Hrádku nad Nisou, a teprve odtud pokračovat na kolech do Marienthalu. Na cyklostezku se z Liberce nejlépe vyjíždí u železniční stanice Krásná Studánka. Po zelené turistické značce vede cesta na západ do osady Bělidlo. Vystoupá se na nejvyšší místo do sedélka s pozůstatky opevnění a pak po asfaltové cestě směrem severozápadním dolů, kolem hájovny přes Vísku až do Chrastavy. Z Chrastavy se jede silnicí na Václavice. Zde si můžete udělat při dostatku času první přestávku a navštívit hrad Grabštejn. Dál cesta pokračuje do Chotyně na most přes Nisu. Zde se napojíme na cyklotrasu, která nás dovede silnicí až do Hrádku nad Nisou. Projedeme-li po ní Hrádek až ke státní hranici a zde přejedeme po mostě, dostaneme se do blízkosti jezerního koupaliště Kristýna stejnojmenným autokempem. Ten je v provozu od května do konce září a čtyřlůžková chatka přijde na 900 korun na noc. Kemp slouží ale i návštěvníkům s karavany či stany a mikrobusy a zároveň je možné využít turistickou ubytovnu. Autokemp je vzhledem ke své poloze dobrým výchozím bodem právě pro pěší i cykloturistické výlety do Lužických a Žitavských hor, tedy i do zhruba dvacet kilometrů vzdáleného Marienthalu. Pozor na pěší Státní hranici je možno překročit turistickým přechodem a dostat se tak do Zittau (Žitavy). Do kláštera Marienthalu jedete rovněž dvěma způsoby. Jedna cyklistická stezka z velké části mapuje silnici B 99 směrem přes Hagenwerder a Leubu na Ostritz, druhá vede údolím Lužické Nisy po levé straně řeky. Obě cesty jsou značeny a lehce se řídíme podle ukazatelů. Pro návrat je dobré využít stejnou cestu podle řeky do Chotyně a pak dál přes Bílý Kostel do Chrastavy. Z Chrastavy po značené cyklotrase č. 21 směrem na Andělskou Horu. Vystoupáme do sedélka, kde je malá vlaková zastávka, a pak traverzujeme lesem nad říčkou Nisou (výhled na zříceninu Hamrštejn) a vyjedeme z lesa do Machnína. Přejedeme doprava přes most a dáme se po značené cyklotrase č. 14, napojíme se na silnici doleva do Stráže nad Nisou na místo, ze kterého jsme cestu začali. Ačkoliv trasa vede skrze Jizerské a Lužické Hory, nemůže být považována za typicky horskou. Většinou vede po rovinatých cestách v údolí řek, případně z parádních kopců při sjezdu z Jizerských hor. Pouze na úseku mezi Chrastavou a Libercem se vyskytují sice krátká, ale velice prudká stoupání – za účelem vyhnutí se hlavní silnici se silným provozem trasa vede po stezce, na které se stavitel nebránil vyjíždět kopce přímo do vrchu – možná neočekával průjezdy cykloturistů. „Nezapomeňte, že projíždíte SRN – tudíž 100% potřebujete cestovní doklad – a zvažte i případné cestovní zdravotní pojištění nikdy nevíte, kde vás někdo postrčí do příkopu,“ radí jeden z cyklistů znalých celé trasy. Cyklocestování po stezkách Jizerských hor se obejde prakticky bez setkání s automobilem, je však nutné dávat pozor na zvýšené množství pěších turistů-zvláště v prudkých sjezdech. A právě tudy vede naše cyklistické putování za českou královnou Kunhutou až do německého Marienthalu. Jet z Liberce přes Chrastavu do Hrádku na Nisou a dál do Žitavy po silnici by bylo snadné, ale ne příliš zajímavé. Proto naše cesta povede přes lesy a podél řeky Nisy. Na jejím konci nás bude čekat lužická perla – cisterciácký klášter St. Marienthal. Dodnes se chlubí zakládací listinou z roku 1234, podepsanou českou královnou Kunhutou. St. Marienthal – Údolí Panny Marie Klášter patří k nejstarším ženským klášterům cisterciáckého řádu v Německu, existuje nepřetržitě už od roku 1234. Podnětem pro jeho založení měl být jakýsi mord úctyhodného křesťana a také slib, že za českou královnu a její rodinu se budou zdejší řeholnice navěky modlit. Byl postaven přesně podle pravidel sv. Benedikta, který hlásal, že mniši nemusí chodit venku, což by jejich duším stejně neprospívalo. Nakonec klášter přežil husitské boje, reformace, kdy celý region přešel na evangelickou víru a z kláštera se měl stát dámský světský penzionát, přepadení Švédy v roce 1707, velký požár v roce 1683, povodeň, která zničila veškeré klášterní vybavení v roce 1897, 2. světovou válku, kdy měl být klášter na příkaz velení SS zbořen. Dnes se může pochlubit 773 lety nepřetržitého provozu. Nejkrásnější pohled na celý komplex kláštera je z Křížové hory na jihozápadě údolí niského údolí, na kterou vede křížová cesta z pískovcových staveb. Je zde i nejvýchodnější německá vinice. Do areálu kláštera se vstupuje vnější branou. Cesta nás zavede přes další bránu na klášterní dvůr. Mineme budovu opatství, která je bydlištěm představené kláštera – abatyše. Opatství bylo pravděpodobně první klášterní stavbou ve 13. století. Další důležitá budova je proboštství, bydliště probošta. „Probošt je kněz cisterciáckého řádu, který je zároveň knězem kláštera a zastupuje představenou kláštera při světských úlohách, např. při konferencích,“ říká sestra Hedvika, která provádí návštěvníky. Dnes slouží proboštství jako ubytovna pro hosty, ale i klášterním kněžím. Po pravé straně mezi branami jsou domky zaměstnanců kláštera, na jižní straně pak narazíme na budovu starého zdejšího pivovaru. Tam se dnes bohužel už pivo nevaří, ale klášterní pivo nezmizelo a dostanete ho v lahvích v prodejně kláštera. Vaří se prostě jinde. Za pivovarem, přímo u jezu, se nachází bývalá vodní elektrárna. „Zásobovala klášter elektřinou od roku 1910 až do roku 1967,“ informuje sestra Hedvika. Kostel a kaple To hlavní, co přitahuje zájem turistů, je samozřejmě klášterní kostel z roku 1244, vymalovaný v červenobílém nazaretském slohu. Uprostřed prostranství před ním se pak tyčí kašna s pramenem Sv. Trojice. „Sám klášter ve své současné podobě reprezentuje řadu stavebních období. Po požáru v roce 1683 dostal tvář českého baroka,“ říká sestra Hedvika. Vnitřek kostela svou jednoduchostí však spíše připomíná románské stavby. Pestrobarevná okna s řadou církevních výjevů jsou úchvatná, stejně jako obří pískovcové sochy sv. Benedikta a jeho sestry Scholastiky či řada oltářů po obou stranách. „Tady se návštěvníci mohou posadit, já jim vyprávím historii kostela. Je to oblíbená zastávka,“ říká sestra Hedvika a dodává, že kostel je otevřen denně od 7 do 19.30. Druhou hlavní zastávkou je barokní kaple sv. Kříže a sv. Michala, která byla vysvěcena v roce 1756. Její dominantou je velký oltářní krucifix z roku 1515, jedna z nejstarších památek kláštera, která přečkala všechny katastrofy. Druhou je oltář sv. Michala, třetí pak fresky na stropní kopuli. V kapli je pohřbena zpěvačka Henrietta Sontagová, přítelkyně Ludwiga van Beethovena a Johanna Wolfganga Goetha, která byla v první polovině 19. století hvězdou evropských i amerických scén. Právě kaple je podle naší průvodkyně místem pozoruhodných setkán,pro místní i cizí, pro klášter i svět’. Posadit a odpočinout si tu můžete i vy. *** Putování na kolech v Jizerských horách kolem říčky Lužické Nisy má své zvláštní kouzlo. Navíc nás zavede na návštěvu k sousedům, do míst, kde se setkávají tři státy: Česko, Polsko a Německo. Rady na cestu Auto Z Liberce do Žitavy lze jet autem. Přes Hrádek nad Nisou je to 26 km. Za Žitavou po silnici B99 (směr Görlitz), asi po 10 km odbočka doprava (žlutá šipka St. Marienthal) na velké parkoviště hned u silnice, odtud pěšky asi 1 km do kláštera. Vlak Pravidelné spojení do Žitavy zajišťují vlaky z Liberce, cesta trvá přibližně 40 minut. Klášter – stravování Plná penze 18 eur, 540 Kč Snídaně 5 eur, 150 Kč Oběd 7 eur, 210 Kč Večeře 6 eur, 180 Kč Děti do 3 let zdarma Děti do 12 let 50% sleva Internet: www.kloster-marienthal.de www.kloster-service.de www.ibz-marienthal.de (doprava) Prohlídky kláštera – kostel a kaple Výstava Ora et labora, klášterní kostel, kaple sv. Kříže s hrobkou. Začátek vždy v 15 hodin. Doba prohlídky 1 hodina. Cena: 3 eura za osobu, děti do 14 let 1,50 eura. Zahrada biblických rostlin Bible a svět rostlin – rostliny léčivé a rostliny k výrobě leků, růžové keře – vysazení pnoucích ovocných stromků, mariánské rostliny a vodní příkop. Doba prohlídky 30 minut. Cena: 1 euro za osobu, děti do 14 let 0,50 eura. Vodní elektrárna, historická pila a multimediální výstava Energie-Werk-Stadt Historické využití energie v ukázkové pile a moderní výroba energie ve vodní elektrárně. Cena: 2 eura za osobu, děti do 14 let 1,50 eura. Ukázkové řezání v historické pile Opravená pila z minulého století. Po předchozím objednání je pro skupiny umožněno ukázkové řezání dřeva. Doba prohlídky 45 minut. Cena: 3 eura za osobu, děti do 14 let 2 eura. Nejméně 10 osob. Energeticko-ekologické modelové město Ostritz-St. Marienthal Ekologicko-rostlinná čistička odpadních vod, vodní a větrné elektrárny, historická pila, klášter, Mezinárodní centrum setkání, solární zařízení, spalovna biologických odpadů. Doba prohlídky 3 hodiny, nejméně 10 osob. Cena 6 eur za osobu. Bible uvádí 110 rostlin Jednou z nejzajímavějších věcí za hradbami kláštera je Botanická zahrada biblických rostlin. Najdete ji lehce podle ukazatelů po cestě vlevo mezi kostelem a mezinárodním centrem s kuchyní za ubytovnou sv. Hedviky. Dříve tu býval výběh vepřů, dnes je zde unikátní zahrada, která nemá daleko široko v Evropě obdoby. „V bibli je uvedeno 110 názvů z rostlinného světa. V zahradě, která se rozkládá na tisíci metrech čtverečních, sice všechny nemáme, ale i tak je toho k vidění dost,“ říká sestra Hedvika. Jak dodává, problém při vzniku a udržování zahrady, která není žádným historickým územím, ale vznikla teprve v letech 1998–1999 jako jeden z programů Spolkového úřadu práce k vytvoření nových pracovních sil, představuje skutečnost, že z rostlin jmenovaných v bibli je minimum trvalek. Většina z nich jsou naopak jednoleté nebo dvouleté rostliny a do Německa se dovážejí. „Zahrada se tak musí stále obnovovat. Na druhou stranu to má pro návštěvníky výhodu, že vlastně celoročně je na zahradu atraktivní pohled,“ říká naše průvodkyně. K vidění jsou zde vedle sebe stromy, byliny, koření, květiny, léčivé rostliny. Voní zde levandule i růže. Terasovitý profil zahrady umožňuje dobrý přehled, stoly a židle pod pergolou potřebný odpočinek. Bodlák a trní Člověk zde prochází kolem úhledných záhonů a vlastně se učí. „Rostlin je tu hodně. Jen pod pojmem bodlák a trní se skrývá v bibli asi dvacet různých druhů bylin a keřů. Používaly se jako symbol při vyjádření neplodnosti a namáhavého úsilí. Trní také sloužilo, pokud bylo vhodně upraveno, jako živý plot na ochranu vinic před divokou zvěří,“ informuje průvodkyně z kláštera. Spolu s ořešákem poznáváme moruši a mandlovník, je zde oleandr, vavřín, černucha, hned vedle cibule a česnek, olivovník či krokus. Kmín má zelenavě modré, kopr naopak zelenavě žluté květy. Je tady koriandr, který se také užívá pro kuchyňské a lékařské účely, ostružina, akát, fíkovník. Mezi biblickými rostlinami má své přední místo rákos, i když v hebrejštině i řečtině se jedná o obecné termíny pro vysoké trávy rostoucí na vlhkých místech bažin. „Před ukřižováním dali vojáci Ježíšovi do ruky rákosovou hůl jako žezlo, posmívali se mu a potom ho toutéž holí bili,“ vysvětluje průvodkyně. Kručinka je zase takový obyčejný keř, který prý dosahuje výšky až čtyř metrů. „V bibli je spojen s Eliášem, který ve svém zoufalství pod jeden z nich usedl,“ říká průvodkyně. Kořeny keře se zpracovávaly na dřevěné uhlí, kterého se užívalo při zhotovování šípů. Mezi biblickými rostlinami nechybějí samozřejmě ječmen a len, stejně jako myrta či pelyněk. „Zatímco myrta symbolizuje boží štědrost, pelyněk slouží jako symbol hořkosti, zármutku, pohromy,“ dozvídám se v zahradě, kterou v Marienthalu nenavštívit by byla jistě škoda. Právo 10.8.2007 Josef Hora | |