Lužice v pohodě babího léta(lh) | 2007-08-31 |
|
Lužice v pohodě babího léta Kout blízko česko-německých hranic stojí za výlet Německý literární klasik Kurt Tucholsky považoval babí léto za páté roční období. Není přitom jisté, zda některý z týdnů, kdy se o nadvládu přetahují léto a podzim, prožil poblíž českých hranic - v Horní Lužici. I kdyby se tu však stavil jen na pár hodin, utvrdil by se ve své víře. Ten, kdo chce získat dokonalý přehled o jihu tohoto kraje, musí pro něj vystoupat 120 schodů na litinovou rozhlednu ukrytou v lesích poblíž města Löbau (Lubij). Ze 28 metrů vysoké unikátní stavby z roku 1854 za 25 tisíc tolarů, pro něž její mecenáš, místní pekař Friedrich August Bretschneider, musel napéci a prodat 1,6 miliónu kilogramů chleba, přehlédne směrem na jih Lužické a Jizerské hory v obou severočeských výběžcích, na sever Lužickou vrchovinu, Žitavské hory a pak rovinu až k Berlínu. Výhled opravdu stojí za to. Zářijovým sluncem zalité malebné kopce skrývají trasy pro poutníky po svých i na kolech, vesnice s typickými podstávkovými domy původně pro rodiny tkalců a přívětivá, v posledních letech nákladně restaurovaná města s bohatou historií. A především tu žijí kromě Němců příslušníci malého houževnatého slovanského národa, jemuž budete bez problémů rozumět - Lužičtí Srbové. „U nás by si měl přijít každý na své. Vytěžené a zatopené pánve povrchových hnědouhelných dolů lákají ctitele plachtění, veslování, surfování či rybaření. Zemědělské usedlosti nabízejí výlety v sedle, svézt se můžete i historickými vlaky taženými parními lokomotivami. V Jonsdorfu si nenechte ujít motýlí dům s druhy z pouští i tropické džungle, odpočinout si můžete ve vodním ráji v Trixi-parku. V Seifhennersdorfu vám v dobových kostýmech předvedou, jak řádil legendární zbojník s napoleonským kloboukem, šavlí a bambitkou - Jan Karásek ze Smíchova,“ doporučuje Martin Noack z marketinkové agentury Horní Lužice - Dolní Slezsko. Město, které miloval císař Karel IV. Sedmnáct středověkých věží Budyšína - z toho jedna šikmá s odchylkou 1,44 metru - se mocně zvedá ze žulové plošiny, pod níž se v údolí klikatí řeka Spréva. Překrásně, až láskyplně restaurované stavby téměř všech slohů od pozdní gotiky přes baroko až po secesi vyprávějí příběhy o panovnících, krvavých válkách a příslovečném bohatství. Procházka historickým Starým městem s přibližně 1400 stavebními památkami, půvabnými uličkami a novotou zářícími fasádami vám připomene, že osadu povýšil na město Přemysl Otakar I. - erby českých králů na zdech nejsou výjimkou. Metropoli Horní Lužice s tisícerými nitkami, které ji spojují s dějinami českého státu, si oblíbil i Karel IV. V roce 1353 tu uzavřel třetí sňatek - s Annou Svídnickou. Witajce k nam! Život města, staršího než Drážďany či Norimberk, po staletí poznamenává soužití Němců a Lužických Srbů. Zastavte se v Lužickosrbském muzeu, vyšetřete si čas na vystoupení Lužickosrbského národního souboru, zajděte si do Německo-srbského lidového divadla. „Witajce k nam! Kdyby pro nic jiného, tak poslechnout si libozvučný slovanský jazyk a seznámit se s naší působivou kulturou a obyčeji. V neposlední řadě si můžete prohlédnout stopy pradávného slovanského osídlení, památky z doby srbského obrození, školní učebnice v srbštině či sbírky krojů,“ říká Tomasz Nawka, ředitel Lužickosrbského muzea. A ještě jeden přívlastek se pojí s Budyšínem - město tolerance. Už od 1524 zdejší čtyřlodní dóm sv. Petra svorně využívají pro bohoslužby jak katolíci, tak luteráni. A to v Německu, které o sto let později zpustošilo skoro třicet let bojů o víru, není málo. *** Rady a informace na cestu JAK SE TAM DOSTAT Autem můžete buď na Liberec a z Frýdlantského výběžku z Hrádku nad Nisou na Budyšín, nebo přes Rumburk a ze Šluknovského výběžku na Löbau a opět na Budyšín. KDE DOBŘE POJÍST Umělecký mlýn v Ludwigsdorfu poblíž Zhořelce skýtá víc než jen skvělou kuchyni, včetně místních rybích specialit, párků z Kamence s budyšínskou hořčicí či koňak z Withenu. Majitel Dietmar Dörfer vám odrecituje historii mlýna ve verších a předvede ve skeči, svezete se v mechanickém výtahu a prohlédnete si chod mlýnských strojů v plné parádě. KDE SE DOZVÍTE VÍC www.lausitz.de www.bautzen.de www.luzice.cz DALŠÍ INFOMACE: Německá centrála pro turistiku, Praha, telefonní číslo 2422 8417, www.nemecko.travel info@dzt.cz CO URČITĚ NEVYNECHAT Toužíte po něčem naprosto unikátním, po ubytování v korunách stromů? Pokud ano, vydejte se do zábavního parku v Einsiedelnu - mimochodem prvního ve Spolkové republice Německo - v kraji, kde se podle pověstí i dnes v lesích daří lesním duchům, bludičkám a trollům. Dřevěné pokojíčky pro celou rodinu visí v tomto „stromovém hotelu“ několik metrů vysoko. Zhořelec hrál Paříž Když si hollywoodští producenti před čtyřmi lety vybrali pro další filmovou verzi vernovky Cesta kolem světa za 80 dní Zhořelec, aby si v ní zahrál Paříž, nesekli se. Honosně restaurované čtvrti zámožných soukeníků a obchodníků se suknem ze druhé poloviny 19. století a secesní obchodní dům - z roku 1913, nejstarší svého druhu v celém Německu a dnes jediný bez eskalátorů - metropoli nad Seinou rozhodně ostudu neudělaly. Když se procházíte centrem města s jeho uličkami, kavárnami a malými obchody, kde jako za starých časů pekař zná většinu zákazníků křestním jménem, řeknete si: i Francouz Jules Verne by proti této volbě nic nenamítal. Když diváci německé televize ZDF předloni svými hlasy volili z nabízených šotů nejkrásnější město své vlasti, Zhořelec (Görlitz), který dělí od polského Zgorzelce jen silniční most přes Nisu, všem svým výsledkem vyrazil dech. Skončil druhý a nechal za sebou Mnichov, Berlín i Hamburk. Hlasující okouzlil dynamikou, kterou se mění doslova před očima, koncentrací stavebních stylů nemající ve Spolkové republice obdoby a uvolněnou atmosférou opravdu si nezadající s Paříží. Od roku 1990, sjednocení obou německých států, stát i soukromníci do zvelebení města vložili milióny - nejprve marek, pak eur. Manfred Laux, původem ze západu země, jel v roce 1991 do Zhořelce jen na výlet. „Manželka si tu zlomila nohu. Zdrželi jsme se déle, než jsme předpokládali -napořád,“ vysvětluje muž, který se stal jedním z mecenášů města. Manfred Laux není sám. Každý rok přichází na konto radnice milión eur (28 miliónů korun) od neznámého dárce. Městská správa však po něm nesmí pátrat. Kdyby se tak stalo, nepošle už ani haléř. Vladimír Plesník Právo | |