Dajće sebi slodzeć(lh) | 2007-08-31 |
|
Korčmarka přeje: Dajce sebi slodzec! Veronika Mahlingová se má co otáčet. U stolů nezůstává jediné místo volné, o víkendech se bez rezervace neobejdete. Není divu. Restauraci Wjelbik s lužickosrbskými specialitami uprostřed Budyšína si pro skvělou kuchyni i příjemnou atmosféru - v domě bohatého měšťana s právem vařit pivo starém přes 600 let - oblíbili nejen místní, ale také turisté. „Dajce sebi slodzec (Dobrou chuť)!“ přeje hostům jako správná korčmarka-hostinská, zatímco manžel Stefan se činí v kuchyni. Nepodávají tu módní „fajnovou“ nízkokalorickou stravu, ale poctivé slovanské porce hodně podobné české stravě. Typické menu o čtyřech chodech se skládá ze lužickosrbské svatební polévky, hovězího s křenem, telecí pečeně se zeleninou a knedlíky plus vařených švestek s domácí skořicovou zmrzlinou jako zákusku. „Bez prvních tří chodů se ani dnes neobjede žádná pořádná srbská svatba,“ vysvětluje Veronika, která vítá hosty chlebem a solí a v kroji, na němž bílé krajky na černém čepečku prozrazují, že je vdaná. I na německé zákazníky mluví lužickosrbsky, přičemž jim výklad ihned překládá do němčiny. Mahlingovi, srbsky Malenkovi, provozují Wjelbik spolu s pěti zaměstnanci a pěti učni od roku 1991, o šest let později si přibrali hotel Dom-Eck se dvanácti pokoji pár kroků od restaurace. „Živnost určitě zůstane v rodině. Zaučujeme dceru, aby ji mohla převzít a hlavně udržet. Sbírá zkušenosti po světě, teď třeba ve francouzském Štrasburku,“ chlubí se korčmarka. Hosté, kteří zpravidla nešetří chválou, dostávají na rozloučenou bylinný likér připravený podle rodinné receptury. Jmenuje se Moja lubka (Moje milá) a na etiketě se usmívá dívka v srbském kroji. Vladimír Plesník - Právo | |