Každoroční návštěva Horní Lužice(lh) | 2009-05-08 |
|
Turnovsko - V letošním roce, stejně jako v minulých letech, pořádala na Velikonoční neděli senátorská kancelář Jaromíra Jermáře autobusový zájezd do Horní Lužice. Pro všechny účastníky to byl nevšední zážitek. Měli jsme možnost se alespoň na chvíli přenést z našeho uspěchaného života do prostředí, kde žijí Lužičtí Srbové a s nimi oslavit jejich největší církevní svátek. Výjimečnost zážitku podtrhovala všudypřítomná pospolitost, kultura a národní hrdost tohoto slovanského národa, který žije na území Německa. Náš výlet jsme začali ranní bohoslužbou, která byla celá sloužena a zpívána v lužické srbštině. Chrám byl plný svátečně oblečených lidí, mladých i starých, někteří v krojích. Po tomto úvodu jsme byli nenásilně vtaženi do atmosféry, která nás úplně pohltila. Ocitli jsme se náhle ve světě víry, klidu, lidské sounáležitosti.V malebné vesničce Swinjarna jsme mohli pozorovat přípravu koní na procesí "Velikonočních jezdců Križerjo". Je zde zvykem, že zejména katolická část Lužických Srbů slaví Velikonoční neděli osobitým způsobem. Po mnoho staletí zvěst o Kristově zmrtvýchvstání nosí tito "Velikonoční jezdci", kteří jedou mezi farnostmi v průvodu, který čítá i stovky nazdobených koní. Jezdci v černých fracích a s cylindry cestou zpívají písně, které zvěstují Kristovo zmrtvýchvstání. V obcích objedou třikrát kostel a hřbitov a modlí se za zemřelé. Typické pro výzdobu koní je bílá, barevně vyšívaná stuha vpletená do ohonu koní. Pokud je černá, je znamením smutku v jezdcově rodině. Často je vidět, že vedle sebe hrdě jede otec a syn nebo děda. Procesí jsme shlédli ve dvou obcích, nejpůsobivější bylo ve vsi Ralbicy, kde počet jezdců čítal více jak čtyři sta. Zdejší hřbitov je ojedinělý svými jednotnými prostými bílými kříži, na znamení, že všichni lidé jsou si před Bohem rovni. Na závěr našeho výletu jsme shlédli Srbské muzeum v Budyšíně. Výstava obsahovala průřez dějinami Lužických Srbů na území Německa, velmi zajímavá byla část, která představovala národní kroje a zvyky i Velikonoce v Lužici s ukázkami kraslic. Unaveni jme se večer vraceli domů. Nesli jsme si sebou nejen plno dojmů, ale i sváteční náladu. A mnozí z nás zejména poznání nezvykle krásné kultury, která je kousek za našimi hranicemi a přetrvává v národu, který vlastně nemá ani svůj stát. Stojí to nejen za shlédnutí, ale i za zamyšlení. Na závěr chci poděkovat panu Jaromíru Jermářovi a Lukáši Nedvědovi, kteří zájezd uspořádali a kteří zakládají na Mladoboleslavsku odbor Společnosti přátel Lužice. Stanislava Štolová Krkonošský deník | |