Nosek: V Německu jsem prožil tvrdá léta | 2010-11-02 |
|
Vyňatá část rozhovoru s dirigentem Karlem Noskem týkající se jeho působení v Lužici(lh) Působil jste také jako dirigent v zahraničí... Po sametové revoluci přišly nové možnosti, a tak jsem působil pět let v německém Bautzenu neboli Budyšíně v Horní Lužici ve spolkové zemi Sasku. Budyšín je kulturní a politické centrum regionu. Jsou tam dvojjazyčné nápisy, neboť se tam hovoří německy a lužickosrbsky. I v divadle, kde jsem působil jako Erste Kapellmeister, což je první dirigent, se hrálo dvojjazyčně. Když budete srovnávat? To je takřka nesrovnatelné. Nesrovnatelné v nasazení, množství odevzdané práce, kvalitě. Zpěváci, muzikanti, dirigenti měli smlouvy na dobu určitou. A to je ten hnací motor. Máte neustále nad sebou bič: „Dostanu smlouvu, nedostanu smlouvu?“ Takže se maximálně snažíte, nadřízené uctivě zdravíte a nejste nemocní. Na tom je postavena kázeň, kumšt a kvalita. Pro ilustraci: To, na co tady v Čechách potřebujete pět nebo šest zkoušek, jsem v Německu musel udělat za tři nebo za čtyři. Je to tvrdé a jak říkám, nesrovnatelné. Bylo to tvrdých pět let a kdybych neměl za sebou šestadvacetiletou praxi v Čechách, tak bych vyhořel jak papír. Vše muselo být v prvotřídní kvalitě za třetinu času, neboť čas jsou peníze. Bylo to pětileté stresové období. Která díla jste v Německu dostal možnost dirigovat? Udělal jsem třináct premiér. Dělal jsem tam i českou muziku, třeba Bohuslava Martinů. Ale mezi nejzajímavější premiéry určitě patřilo historicky první uvedení v německém divadle Braniborů v Čechách od Bedřicha Smetany. Představení mělo obrovský úspěch. Je německé publikum jiné než české? Když se mu něco nelíbí, tak to dá každopádně hlasitě najevo. Jako jednu premiéru jsem také dělal Carmen. Operu režíroval mladý režisér. V současné době je módou dělat staré opery nově. Udělat je tak, jak je ještě nikdo neudělal. Být originální za každou cenu. Tak tomu bylo v případě tohoto režiséra. Při děkovačce byli zpěváci i muzikanti odměněni aplausem, ale když vešel na scénu režisér, tak celý sál bučel. Vybučeli ho prostě ze scény. To jsem ještě nikdy nezažil. Rakovnický deník 2.11.2010 Jana Elznicová | |