Via Regia byla cestou nejen mnoha králů(lh) | 2011-06-21 |
|
Její téma je mottem 3. saské zemské výstavy a seznámí návštěvníky s významnými kulturními centry po celé Evropě, především pak v Sasku. Výstava potrvá do 31. října a jejím centrem ve městě na Nise je městské muzeum v císařské věži Kaisertrutz. Podobně jako celá oblast Lužice i město Görlitz (Zhořelec) hledá rovnováhu mezi prostorem a počtem obyvatel. Po druhé světové válce i po oddělení polské části Zhořelce bylo významným centrem se sto tisíci obyvateli. Po roce 1989 se počet snížil o třetinu a dnes nedosahuje ani šedesáti tisíc. Mladá generace odešla na západ a ulice zejí na turisty prázdnými okny. Stát Sasko hledá, jak region oživit budováním turisticky přitažlivých míst, udržováním kulturních statků a pořádáním velkolepých výstav. V letošním roce je Görlitz po Žitavě druhým městem, kde se koná zemská výstava. Černý trojúhelník Horní Lužice nebyla poslední léta přitažlivým místem pro rekreaci nebo turistiku. Přes její historickou krásu, nádhernou krajinu i zajímavé zvyky z dob původních slovanských obyvatel se pod komunistickou vládou nerozvíjel žádný turistický ruch. Strategická surovina - hnědé uhlí - byla důležitější. Obrovská území uzavíraly ohrady označované jako „špérgebíty“ (zakázaná území), kam nikdo nesměl a za nimi mizely vesničky Lužických Srbů. Nebyly to jen důlní jámy, ale také místa různých odpadů, včetně jaderných. Černý trojúhelník, nebo také „švarce pumpe“, byl rozsáhlým územím, kde strategickou surovinou bylo právě hnědé uhlí, které živilo v kraji statisíce horníků. Jednotné Německo připravilo lužické obyvatele o práci a částečně i o socialistický blahobyt. Vznikla mrtvá krajina. Německá vláda se snaží vybudovat z Lužice území klidu, s rajskou nirvánou, kraj rekreace, kraj pro turistiku a sport. Město náleželo i českým knížatům Jedním z významných míst Lužice bylo po staletí slovanské sídlo Zhořelec (Görlitz). Počátky Zhořelce spadají do doby kamenné, ale průkaznější důkazy jsou až z počátku jedenáctého století. Osada se jmenovala zjevně podle srbského označení vyhořelého místa. Prvním historiky zaznamenaným vládcem byl český kníže, který si na nedalekém kopci Landeskroně postavil hrad. Mělo jít o knížete Yzhorelika, kterému český král Soběslav místo daroval. Později náleželo město Görlitz českým knížatům z Bíberštejnu. Český lev vládl nad městem i v době Habsburků, pokud byla Lužice lenním krajem české koruny. Definitivně bylo německým až po roce 1950. Od dob císaře Karla IV., kdy saská města založila šestiměstí, bylo významným místem nejen v Lužici, ale především na obchodní cestě Via Regia, vedoucí ze Španělska na Ukrajinu. Skvostné Sluneční varhany umí štěkat Architektura města Görlitz nabízí četné historické památky od gotiky až po moderní dobu a skvosty, kterými doslova hýří, se hned tak některé jiné město může stěží pyšnit. Dominantou centra je radnice na dolním náměstí, na jejíž věži je řvoucí lev a orloj. Připomínána je již ve 13. století, z roku 1556 je klasický renesanční portál. Orloj pochází z dílny místního humanisty Samuela Sutkerse. Barokní ciferník vznikl v roce 1743. Druhou významnou stavbou je chrám sv. Petra, přes sedmdesát metrů dlouhý, čtyřicet metrů široký, s kryptou a kaplí. Pětilodní basilika Svatého Petra a Pavla skrývá patnáctitunové Sluneční varhany. Říká se, že dovedou štěkat i mňoukat, ale jejich vážné tóny lze vyslechnout každou neděli při krátkém poledním koncertě. Věže kostela dosahují výšky osmdesáti metrů. Chrám byl budován v letech 1423 až 1497. Pětisté výročí oslavil Svatý hrob, ale i další budovy prezentují neobvyklou krásu středověké architektury. O Horní stezce se mluví v historických pramenech již dříve, saská výstava datuje počátek královské cesty k roku 1211, i když „strata regia“ je popisována v roce 1252. Výstava Via Regia je tedy spíše pomyslným osmistoletím, kdy chtějí Němci připomenout Evropě Horní Lužici a město Görlitz jako historický prostor, který se vzpíná do moderního života právě z historie a nabízí už ne hnědouhelné jámy, ale kulturu a sport, rekreaci a místa odpočinku. Tématem je tak zážitková turistika. Patronkou je polská svatá Hedvika Zemská saská výstava ukáže nejen poklady svého města v architektuře staletí, je zaměřena i na další místa v Sasku a částečně zasahuje i do naší vlasti. Centrálním místem výstavy je pět pater věže Kaisertrutz. V roce 1641 v ní uhájili v době třicetileté války vstup Švédů do města. Královskou cestou do města přijížděli nejen králové jako například Karel IV. nebo Ladislav Pohrobek. Byla to cesta známá z raného středověku, po ní se pohybovala knížata, vojska, obchodníci, umělci, kněží, řemeslníci, ale i obyčejní lidé. Do kraje přinášeli zboží, ale i nové myšlenky, kulturu, informace o státoprávním uspořádání zemí, informace o životě a bohatství jiných národů. Vzpomeňme v této souvislosti Otu z Nostic, zakladatele českého knížecího rodu Nosticů, který po této cestě putoval, a je pravděpodobné, že ji využil i Jan Amos Komenský, stejně jako později čeští obrozenci. Podzemí Kaisertrutz ukazuje stezku jako místo, kudy proudilo zboží i lidé po staletí, a jednotlivé archeologické nálezy dokazují i účel cesty. Byla používána právě pro svou bezpečnost, ale i schůdnost. Byly na ní budovány mosty, označeny brody, místa odpočinku či vhodná pro obchod. V přízemí je poukázán vývoj stezky ve středověku prostřednictvím kulturních uměleckých předmětů. První patro patří obchodu, kde jsou vystaveny mince, váhy, měřidla a celá expozice je formována do prostoru imaginárního trhu. Další patří lidem a především významným osobnostem, které královskou cestu používaly. Poslední patro znázorňuje význam stezky především pro hospodářský, kulturní, ale i politický rozvoj kraje. Patronkou výstavy je svatá Hedvika, polská královna, která vládla na konci 14. století a byla pro své skutky v roce 1997 svatořečena. Litoměřický deník 21.6.2011 Milan Turek | |