Wostrowecký leták(MM) | 21.8.2001 |
|
Kdysi jsme sídlili na území mezi Sálou a Nisou. Zůstal nám kousek země mezi Černobohem a Blaty. Přežili jsme, padesát tisíc Lužických Srbů. Fašizmus nám zakázal jazyk. NDR ho obětovala za hnědé uhlí, fašizmus nám vzal lužickosrbské školy, NDR rozmělňovala jejich národní ráz. Země Sasko vydala zákon na naši ochranu. Její ministr školství tento zákon přehlíží tím, že stanovil počet žáků proti našemu životnímu zájmu a zrušil jednu lužickosrbskou střední školu, právě tu ústřední. Ze zkušeností posledního století víme, že je to počátek, zkouška naší vůle bránit se proti pokusu podrýt nám národní existenci. Bráníme se podle svých sil. K tomu také patří, že prosíme o podporu demokratické síly v zemi, v Německu a také u svých sousedů. Německo se zastává etnických menšin po celém světě, už proto nesmí být dovoleno saským byrokratům, aby jednali opačně. Bez jakéhokoliv patosu vysíláme SOS - jde nám opravdu o život. Jurij Brězan Lužickosrbská střední škola v Chrósćicích musí zůstat! Správní soud v Drážďanech rozhodl: na chrósćické lužickosrbské střední škole už nesmí být otevřena nová 5. třída. Podle tohoto rozsudku platí pro malý lužickosrbský národ tatáž měřítka jako pro německou většinu. Jestliže se nerespektují zákony na ochranu menšin - jako v případě chrósćické školy - hrozí i ralbické střední škole smrtelné nebezpečí. Proč potřebujeme každou lužickosrbskou školu? Školy jsou jako jednotlivé uzly, které tvoří síť. Tato síť udržuje pohromadě oblast, v níž se lužické srbštiny užívá denně veřejně, a stabilizuje ji. Přetneme-li jeden uzel, bude síť oslabena. Rozetneme-li dva, rozpadne se. Kdo toto činí, zasadí lužické srbštině smrtelný úder a pohřbí naději na dvojjazyčnost! Náš jazyk potřebuje síť středních škol, aby dále žil! | |