Povedlo se mi dnes najít zcela náhodou Vaše stránky. Proseděl jsem u počítače celý večer a postupně jsem pročítal vše, co bylo k dispozici.

Přiznám se, že mi z toho všeho je docela smutno. Oblast Lužice jsem poprvé poznal někdy kolem roku 1983 během cesty k Baltskému moři. Tenkrát to byl překrásný zážitek, bylo to v červenci a během cesty svítalo. Sice jsme jen projížděli, ale krajina byla zahalena v mlhách a byla nekonečně tajemná a krásná. Památkou na tuto cestu mi zústaly turistické mapy vydané v tehdejší NDR. Jako žák základní školy jsem byl překvapen dojjazyčnými názvy některých měst a vesnic v německém vnitrozemí. V prvním okamžiku to bylo docela nepochopitelné - to bylo mé první "setkání" s Lužickými Srby.

Je pravda, že na tento národ se zapomíná, také já jsem na Lužické Srby zapomněl. Od těch osmdesátých let jsem si několikrát říkal, že musím tuto oblast navštívit a blíže poznat. Bohužel se tak nestalo a je to škoda. Těch posledních 20 až 25 let přineslo určitě mnoho změn a postupující germanizaci.

Zvláště palčivá je otázka likvidace vesnic v souvislosti s těžbou uhlí. Pokud čtete články na webu, těžko si uvědomíte rozsah tohoto problému. Stačí se ale podívat na http://maps.google.cz a do vyhledávače zadat některý z lužických místopisných názvů. Byl jsem velmi překvapen, že Google umí vyhledat některá sídla i při zadání jména v lužické srbštině, spolehlivě vyhledal Grodk, Kamjenc, Kalawu, Lubnjow a další - na mapě se ale zobrazí jen název německý. Pak už jen stačí přepnout na satalitní mapu, zvolit větší přiblížení a posouvat s mapou. Všechny povrchové doly jsou jasně viditelné (šedobílé a cihlově červené skvrny). Je možné poznat i oblasti, kde se těžba pravděpodobně připravuje. Při tom pohledu mrazí v zádech a teprve v družicové perspektivy člověk pozná, jak je krajina nemilosrdně likvidována.

Také doufám, že slovanské národy budou mít svou vlastní budoucnost v rámci Evropy, jak napsal Krzysztof Szumiela. Na druhou stranu souhlasím s Křesťanským Disidentem, protože dnešní EU, která chce řídit vše direktivně z Bruselu, okleštit pravomoci národních států a zaplavit Evropu lavinou islamistů a nepřizpůsobivých přistěhovalců představuje reálnou hrozbu pro slovanské národy. Naše budoucnost je nejistá a bude třeba vynaložit hodně sil na udržení naší existence. To, co předvedlo Německo a spolkové úřady při likvidaci školy v Chrósćicích je známkou arogance a velkoněmecké nabubřelosti a jasným důkazem toho, že EU nefunguje tak, jak by měla. Na jedné straně velmoci, na druhé straně ti ostatní. Zdravá dávka nacionalismu a patriotismu rozhodně neuškodí.

Co dál? Lužičtí Srbové to nebudou mít lehké. Ale i my můžeme pomoci. Jednak propagací tohoto národa u nás, na druhou stranu můžeme navštívit překrásnou Lužici a podpořit Lužické Srby například prostřednictvím cestovního ruchu. Dokud je čas. Část dovolené v roce 2009 určitě strávím právě v Lužici.