Protest proti zákazu lužické srbštiny | 30. září 2004 |
|
tiskové prohlášení Společnosti přátel Lužice Na sever od naší země, v srdci Horní Lužice, leží ves Pančicy a v ní klášter Marijina Hwězda. Ačkoliv je na něm jen německý nápis Kloster Marienstern, jde o místo v samém srdci lužickosrbského osídlení. Český lev na nádvoří připomíná, že klášter samotný je svázán hluboce s dějinami českých zemí. Pančicy-Kukow je jedna z nejvíce lužickosrbských obcí tohoto oficiálně dvojjazyčného regionu. A právě v tomto klášteře došlo k vydání nařízení, v němž se zakazuje, aby mezi sebou mluvili lužickosrbští zaměstnanci v přítomnosti pacientů či německých kolegů svým rodným jazykem. Nerespektování nařízení může mít pracovněprávní důsledky, čímž lze rozumět zejména vyhození ze zaměstnání. Toto absurdní nařízení je navíc omlouváno požadavky tolerance. Nikoli ovšem na toleranci lužickosrbské menšiny německou většinou, ale naopak. Přitom nikdo nepožaduje, aby se například německy hovořící zaměstnanci učili lužické srbštině. Nebylo by to s ohledem na lužickosrbské klienty i kolegy vůbec nepatřičné. Naopak s Němci zde Lužičtí Srbové mluví vždy německy. Pokud tedy dnes někomu vadí i prostá skutečnost, že by mezi sebou směli v práci mluvit Lužičtí Srbové svým rodný jazykem, můžeme se brzy dočkat i drastičtějších omezení a v důsledku naprostého vymizení lužické srbštiny z veřejného života. To odporuje nejen saským a spolkovým zákonům, ale také evropským standardům a právním normám katolické církve. Takovýto postup je v naprostém rozporu s integrací Evropy. Společnost přátel Lužice proto důrazně protestuje proti výše uvedenému nařízení a požaduje jeho urychlené zrušení! Upozorňujeme také na hrozbu, že v době, kdy je omezováno lužickosrbské školství, pokračuje hospodářský tlak vyvolávající vystěhovávání se obyvatel z Lužice a na politické scéně Německa zesilují extremistické tendence, může být takovéto nařízení viděno jako záměrný pokus o urychlení germanizace. Projevem skutečné tolerance a upřímné snahy naopak může být podpora dvojjazyčnosti v životě tohoto pozoruhodného zařízení. Zřízení dvojjazyčných nápisů v prostorách kláštera Marijina Hwězda může být toho dobrým začátkem. Prvním krokem k vytvoření tolerantního prostředí by bylo, kdyby se němečtí zaměstnanci kláštera naučili alespoň lužickosrbsky pozdravit. Jménem Společnosti přátel Lužice Doc. PhDr. Leoš Šatava, CSc. předseda V Praze dne 30. září. 2004 poznámky k zákazu užívání lužické srbštiny | |